Behmem. Týž král Bojuscizojazyčný text vystavěl i jiné město, řečené Bojodurumcizojazyčný text, tu, kdež řeka In do Dunaje vtéká, a to nyní Passov slove. Že pak také učení lidé se domnívají, jako by Čechové Bojemicizojazyčný text aneb Boiicizojazyčný text slouli od boje, to jest od války, protože byli národ válečný a bojovný; aneb od slovanského slovce Bog a Bohu (a tak Bohemicizojazyčný text), jako Bohu milí a vzáctní, čehož i Sylviuscizojazyčný text v kap. 3. dotknouti nepominul, toho já na ten čas nebudu vykládati. Za dlouhý čas Bojové byli v držení této země. Neb ačkoli za věku Gedeona Cimmeriicizojazyčný text aneb Cimbricizojazyčný text, vytáhše z těch míst, kdež jest nyní Království dennemarské a kdež Labe do moře vpadá, u velikém počtu přes hory a Černý les vtrhli do země české; však je Bojové porazili a zase zpátkem vyhnali, kteřížto, davše se přes Dunaj, osadili hořejší Pannoniamcizojazyčný text aneb Rakousko a nadíle Illyricumcizojazyčný text. Jiní, pokusivše se o Sarmaty, odjali jim tu zemi, kteráž nyní Tatariacizojazyčný text slove, kdež se až podnes jedno místo Bosphorus Cimmeriuscizojazyčný text jmenuje. Potom některého času po zavedení lidu židovského do Babylona Švábi a Markomanni silně vpadli do této země a vyhnali z ní Boje. Oni, vytáhše ven, posadili se při Dunaji na místa těch Švábův, kteříž málo před tim do Vlach se přebrali. Až pak za času Ezdraše a Nehemiáše mnozí z týchž Bojův, přepravivše se přes korytanské hory (Alpescizojazyčný text) do Italie, některá města, jako Laudamcizojazyčný text a Bononiamcizojazyčný text, tam vystavěli. Okolo léta od počátku světa 3630. táhli Švábi z těchto krajin na službu do Azie k Dariovi, králi perskému, a jiní k Alexandrovi Velikému, králi macedonskému. A snad téhož času i z národu slovanského z zemí sarmatských mnozí, a zvláště blíže Azie přísedící, vytáhli na pomoc Alexandrovi a s nim proti Peršanům bojovali; kterýž jim za věrné a statečné služby jejich daroval všecky krajiny a země od puolnoci až do končin vlaských, jakž list aneb privilegium téhož krále slovanskému národu dané vysvědčuje, kterýž Václav Hájek do své kroniky přeložil v listu 319. Ačkoliv nejedněm z učených mužuov