nic méně poslal strejce svého Drusa do Němec, aby obě strany spokojil a smluvil. To když se stalo, král Marobud na žádost a mnohé přátelské zakazování císaře Tiberia vypravil se do Říma a tam předešlou smlouvu za císaře Augusta učiněnou s Římany obnovil, pojav do ní všecky švábské národy, nad nímiž panoval. Věděl rozumný pán, jaká jest moc a nepřemožená síla Římanuov, pročež volil sobě raději s nimi dobré přátelství míti, nežli se jim protivě na země a poddané své ustavičných válek obtížnosti uvaliti. Takové předsevzetí jeho nic se jiným knížatům německým nelíbilo, obávajícím se, aby král Marobud proti obecné vlasti s císařem nětco nepraktikoval na potlačení a zkázu svobody jejich. Protož, sputovavše se za tim, v nepřítomnosti jeho vzali mu zemi jeho. A v Čechách pozdvihl se proti němu nějaký mocný pán Katvald, kterýžto, potáhv po sobě Markomannův a přednějších v zemi, s pomocí jejich vzal královský hrad Marobudův spolu s městem Bojenhejm (Hájek jmenuje Peherk a praví, že ten hrad i město postaveno bylo na jedné vysoké hoře proti klášteru zbraslavskému s druhé strany Vltavy, kdež potom vystaven byl hrad Kašin), a tu velikých i bohatých kořistí dostav, velmi snadně všecku zemi v svou moc uvedl a silně osadil. Však ani to nešlo zhola bez chytré praktiky. Nebo Drususcizojazyčný text vida, že Markomanni a Švábi jsou národové mocní a nesnadně pod jho uvedeni býti mohou, jiní pak němečtí národové že Římanům dosti ruky dávají a strach, aby se jich den po dni více proti nim nebouřilo, vymyslil tu lest, aby krále Marobuda zemdlil: popudil proti Marobudovi jmenovaného Kotvalda, kterýž prvé od krále Marobuda vyhnán byl a dávno té příležitosti očekával, kterak by se křivdy své nad králem pomstil. Král Marobud, jsa ode všech opuštěn a nemaje žádné rady ani pomoci, musil na to mysliti, jak by s celou koží nepřátelům z rukou vyšel. Přepravil se přes Dunaj a psal císaři Tiberiovi, hořekuje mu svého neštěstí; a nežádal ovšem patrně za pomoc,