Po té valní porážce přišli Římané o všecky země, kteréž prvé až k Labi a k moři daleko za Rejnem drželi; a hejtmané jejich nesměli se více o tyto země pokusiti, pokudž kníže Arminiuscizojazyčný text živ byl, ale musili zpátkem postoupiti a přes Rejn nesahati, s větší hanbou strativše země německé, než jich prvé s pochvalou dosáhli. Neb tak Floruscizojazyčný text napsal: Germania magis turpiter amissa, quam gloriose quaesita estcizojazyčný text. Jest vpravdě s podivením, že Arminiuscizojazyčný text po takovém svém vítězství, v kterémž nejlepší téměř květ Římanův potřen byl, předce nedotřel na Římany, zvláště v tom jejich zděšení a strachu. Ale snad ohlédal se na krále Marobuda, přítele Římanův mocného a silného, a obával se, aby mu pozadu neškodil; jinák mohlo by se naň trefiti, což někdy Annibalovi povědíno bylo, když po znamenité porážce Římanův ad Cannascizojazyčný text k městu upřímo táhnouti zanedbal a za tim nepřátelům se spraviti dal: Vincere scis Annibal, victori uti nescis.cizojazyčný text Umíš svítěziti, ale vítězství k svému lepšímu užiti neumíš.

Léta Páně 18. válka povstala mezi králem Marobudem a knížetem Arminiem z té nejvíce příčiny, že Marobud s Římany v smlouvě byl a s jinými Němci, zvláště s Cherussky, Sasy a Hessy, proti nim bojovati nechtěl, ale když se tito ustavičně s Římany vraždili, on za tim s svými poddanými v pokoji seděl. Pročež také mnozí z poddaných jeho odtrhli se od něho a přichytili se knížete Arminia, majíce k němu větší zření a náchylnost jakožto nepříteli Římanův a obhájci svobody německé proti jejím nepřátelům. Svedena byla bitva krvavá a padlo náramně mnoho lidu s obojí strany: však naposledy Marobud, přemožen jsa, s ostatkem vojska svého zpátkem do hor ustoupiti musil. A nemeškaje vypravil do Říma poselství k císaři Tiberiovi, žádaje ho proti Arminiovi za pomoc. Ale císař odbyl ho takovou odpovědí, že neslušně nyní žádá od Římanův proti Cherusskům pomoci, poněvadž jim prvé proti týmž nepřátelům žádného retuňku neučinil. Však