[193v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejemu peniez i podachu jemu[416]přinesechu jemu peniez i podachu jemu] attulerunt ei lat.. I vecě jim Ježíš[417]Ježíš] navíc oproti lat.: „Čí jest toto obraz a napsánie?“ Vecěchu jemu: „Ciesařiev.“ Mc12,17 Tehdy otpověděv Ježíš, vecě jim: „Protož vraťte, coť jest ciesařěvo, ciesaři, a coť jest božie, bohu.“ I podivichu sě všichni[418]všichni] navíc oproti lat. tomu otpovědění[419]otpovědění] navíc oproti lat..

Mc12,18 Pak přijidechu k němu jiní duchovníci, jížto pravie, že nenie vzkřiešenie z mrtvých, i otázachu jeho řkúce: Mc12,19 „Mistře, Mojžieš jest nám napsal, když by čí bratr umřěl a ostavil svú ženu bez dětí[420]bez dětí] et filios non reliquerit lat., že ji má pojieti bratr jeho a vzbuditi plémě bratra svého. Mc12,20 Protož bylo jest sedm bratróv a první z nich[421]z nich] navíc oproti lat. pojal ženu i umřěl jest neostaviv plemene. Mc12,21 Pak ji druhý pojem, umřěl jest také a ani ten ostavil jest plemene, a třetí takež učinil[422]učinil] navíc oproti lat.. Mc12,22 I pojímali sú ji, tak že všěch sedm bratróv jměli ji[423]bratróv jměli ji] navíc oproti lat., a nepostavili po sobě plemene. Pak všěch naposledy umřěla jest i žena. Mc12,23 Protož [v]text doplněný editorem vzkřiešení[424]<v> vzkřiešení] In resurrectione lat., vzkřiešeni Kyas když z mrtvých vstanú, čie z těch žena bude? Nebo jich jest sedm ji[425]ji] + uxorem lat. jmělo.“ Mc12,24 Otpověděv Ježíš vecě jim: „Však vy proto blúdíte, že neviete písma ani moci božie. Mc12,25 Nebo když z mrtvých vstanú, ani sě budú pojímati, ani otdávati, ale budú[426]budú] sunt lat., erunt var. jako anjelové boží[427]boží] navíc oproti lat., + Dei var. v nebesiech. Mc12,26 A o mrtvých ste nečtli vstání[428]vstání] quod resurgant lat. v knihách Mojžiešěvých nade křem, kterak jest jemu bóh pověděl a řka: Já jsem bóh Abrahamóv i bóh Izákóv i bóh Jakubóv? Mc12,27 Nenie bóh mrtvých, ale živých. Protož vy mnoho blúdíte.“

Mc12,28 A přistúpiv jeden z mudrákóv, jenž bieše slyšal jě tiežíce, a uzřěv, že jest dobřě jim otpověděl, otáza jeho, které by bylo ze všěch prvnie přikázanie. Mc12,29 Otpovědě jemu Ježíš: „Toto jest prvnie ze všeho přikázanie: Slyš, Izraheli, hospodin bóh tvój bóh jeden jest. Mc12,30 A miluj hospodina boha svého ze všeho svého srdcě, ze všie své dušě i ze všie své mysli i ze všie své síly. Toť jest prvnie [b]označení sloupcepřikázanie. Mc12,31 A druhé jest podobné k témuž: Miluj svého bližnieho jako sám sě. A větčieho přikázanie[429]přikázanie] + horum aliud lat. nenie.“ Mc12,32 Vecě jemu mudrák: „Dobrý[430]Dobrý] Bene lat. mistře, u pravdě si pověděl, že jest jeden bóh a jiného nenie kromě něho. Mc12,33 A slušie jej milovati[431]slušie jej milovati] ut diligatur lat. ze všeho srdcě i ze všie mysli[432]i ze všie mysli] navíc oproti lat., + et ex tota mente var. i ze všeho rozumu i ze všie dušě i ze všie síly. A milovati svého[433]svého] navíc oproti lat. bližnieho jako sám sě větčie jest všěch ofěr i obětí.“ Mc12,34 Tehdy Ježíš uzřěv, že jest múdřě otpověděl, vecě jemu: „Nejsi daleko ot králevstvie božieho.“ A viec ižádný nesmějieše jeho tázati.

Mc12,35 Pak otpověděv Ježíš, mluvieše, učě v chrámě: „Kterak mluvie mudráci, že jest Kristus syn Davidóv, Mc12,36 když jest David řekl duchem svatým: Řekl jest hospodin hospodinu mému: Sěď na mé pravici, poňadž nepoložím tvých nepřátel podnož noh tvých? Mc12,37 Protož když sám David nazývá jej hospodinem, otkud jest tehdy jeho syn?“ A mnozí zástupové rádi jeho poslúcháchu. Mc12,38 An k nim mluvieše z svého učenie řka[434]řka] navíc oproti lat.: „Varujte sě ot mudrákóv, ješto chtie po školách[435]po školách] in stolis lat. choditi a pozdravováni býti na trhu Mc12,39 a na prvních[436]prvních] prvniech Kyas stoliciech sědati u božniciech anebo v schodiech svých[437]u božniciech anebo v schodiech svých] in synagogis lat. a prvnie seděnie za stolem. Mc12,40 Ti slepcí domy vdovie pro prodlenie své modlitvy, a proto přijmú delšie ot boha súzenie.“

Mc12,41 Pak sedieše Ježíš proti obecné škříni a hledieše, kterak zástup metáše střiebro v obecnú skříni, a mnozí bohatci mnoho metáchu. Mc12,42 A když přijide jedna chudá vdova, i vrže dva orty, to jest čtvrtá čiest peniezě. Mc12,43 Tehdy zavolav svých učedlníkóv, vecě jim: „Věrně pravi vám, že tato chudá vdova viece jest těch všěch, jížto mecí v obecnú škříni, uvrhla. Mc12,44 Nebo jiní všichni, což jim zbývá, z toho sú uvrhli, ale tato[438]tato] + de penuria sua lat. jest všecko zbožie své, což jest jměla, i svój pokrm, všechno jest vložila.“

XIII.

Mc13,1 A když jdieše z chrámu, vecě