[133v]číslo strany rukopisuže malú věcí muož sě doslúžiti královstvie nebeského.
Jeden stařec, jenž sám jediný přěbýváše, by nemocen. A nemějieše nižádného, kto by jemu poslúžil, aneb jeho nižádný ve třidcěti dnech nenavštievil. I posla buoh anděla svého, že jemu sedm dní poslúžil. A pak potom někteří bratřie zpomanuchu naň i vecěchu k sobě: Poďme k ňemu a opatřímy, snadť je nemocen, žeť sě nikdě neukáže. Vstavše i jidechu k ňemu. A když potlučechu na jeho peleš, inhed anděl od ňeho jide. Pak stařec vnitř ležě zvola a řka: Děte pryč ote mne! A oni vyňmše dveřě i s podvojí i vnidechu tam a plačíce. I otázachu jeho, proč tak voláše. On jim vecě: Neb sem již třidcěti dní byl nemocen, a ižádný mne nenavštievil. A již tomu sedm dní jest, jakž buoh poslal svého anděla, že mi jest posluhoval. A jakž ste vy přišli, tak jest šel ode mě[fm]mě] me pryč. A dokonav tu řěč, inhed skona.
Svatá dievka Sinkletice tak řečená vecě: Jakžto poklad zěvný[fn]zěvný] zywny brzo sě utratí, takež dobrý, když sě pronese, brzo zhyne. A jakž od horkosti ohně vosk sě rozplyne, takež dušě mnichové lidskú chvalú pohynují.
Jeden stařec sám jediný přěbýváše na púšti. K ňemuž jeden přichodě[fo]přichodě] przichodie przichodie, přěd ním mši slúžieše a božie tělo jemu dáváše z svú svatú rukú.
