[132v]číslo strany rukopisuI otáza jeho a řka: Kto jsi? On jemu vecě: Anděl sem boží a poslán sem, abych zčetl tvé stópěji a dal odplatu za tvé úsilé. To uslyšav i by silen a hotovějí i postavi sobě peleš ješťe dále od vody, dobřě sedmnádcte mil vzdálí.
Vecě jeden svatý otec: Jakožto dřěvo nemuož dobřě ovocě nésti, když jej často přěsázějí s jednoho[fi]jednoho] genoho miesta na druhé, takež mnich, vrtě sě i sěm i tam, nemuožť dobřě ovocě ploditi v nebeském království!
Stařec jeden, jenž přěbýváše v Tebajdis v těch vlastech v jeskyni, ten mějieše učedníka velmi šlechetného. A mějieše ten stařec tento[fj]tento] tonto obyčěj, že na všaký večer učieše jeho, což bieše duši na užitek. A potom modlitvy učiniešta a po modlitvách odpúštieše jeho spat. I sta sě pak, že jedni nábožní bratřie přijidechu k starci. A když jich přiučiv a utěšiv, i pusti jě pryč. A pak počě na všaký večer jako dřiev svého učedníka[514]původně zapsáno vczenika, „d“ je nadepsáno mladší rukou učiti. A když mnoho mluviv stařec, i vzdřiema sě i počě spáti. Ale ten jeho učedník[515]původně zapsáno vczenik, „d“ je nadepsáno mladší rukou počě čekati, aby procítě i dal jemu požehnánie. A když neprocíti za několiko hodin, tehdy učedníku[516]původně zapsáno vczeniku, „d“ je nadepsáno mladší rukou mysl počě raditi, aby šel spat. A on přěmoh svú mysl i počě vždy seděti. A když opět počě jej nutiti, aby šel spat, a on nerodi nikam jíti dřieve, leč jej odpustí. Jehožto sedmkrát mysl potřě, aby šel spat. Avšak on vždy nechtě jíti. Tehdy o puol noci procíti stařec a naleze jej podlé sebe[517]na marginu dole mladší rukou zapsáno to geſt ſedm korun
