[128v]číslo strany rukopisujako silné bojovníky vysla. Mezi nimižto jeden nešlechetný, jeden diábel přijide velmi vesele, jako veliké vítězstvie chtě zvěstovati. Tu jednoho mnicha povědě, a velmi známého, ve jméno, že u pěti letech, jakž jeho jest lákal, a ledva[501]původně zapsáno lewa, „d“ nadepsáno té noci jej v smilstvo připravil. A pro to pověděnie s velikú chvalú od kniežěte svého korunován a povýšen sa nade všěcky i jide preč. A když sě již počě břěžditi, tehdy to všecko množstvie diábluov zhynu. A on chybu vrže na své mysli o tom diábelském pravení a také majě na paměti Písmo svatého Čtenie, že jest u pravdě nestál, neb v ňem pravdy nenie. A když mluvi křivdu, přísně mluvi, že jest u pravdě nestál. A pak jide ten bratr na to miesto, ješto sluove Pelusimum. A kdyžto vidieše toho bratra přěbývati, o ňemžto diábel pravil, že jest jej přělstil, i bieše ten bratr jim velmi známý. Jehož otáza o tom bratru i naleze, že jest tak té noci, ješto diábel svému kniežěti pravil o ňem, an vyšed z kláštera i šel byl do města a tu hubené smilstvo spáchal. To pak uslyšav ten bratr, vzdychajě a pláčě i vrátil sě zasě na své miesto.
Jednoho času jedna dva čarodějníky pohany uslyšěvše o svatém Antoní divy praviece i jidešta k ňemu. A tu když miechu mezi sebú některé pohádky, a zhrzěvše svatého Antonie ta čarodějníky jako neučeného a neumělého i vrátišta sě.
