[138v]číslo strany rukopisua nižádnému neškodíc z těch, ješto do kláštera diechu. Tehdy svatý Simeon káza prsti s vodú smiesiti a na jejie oko líti. A inhed vyskoči z jejieho oka dřěvo lokte vzdélí. A pak zasě jdúce lidé z kostela, vidúce to i pochválichu hospodina, avšakž, sě jie liknováchu, bojiece sě. Ale ta žížela stočivši[fv]stočivši] ſtocziwſſie [sě]text doplněný editorem i leže nehnúci, až všicni lidé vyjidechu z kostela. A vstavši i počě sě klaněti u klášterských dveří za dvě hodině. A pak sě vráti súci zdráva na své miesto.
A jedna žena, když sě jiej v noci vzechtě píti, jide k vedru a chtieci sě vody napiti. A v té vodě bieše hádek malý. A pijíci tu vodu ta jistá žena i požřě toho hada i osta v jejiem životě. A mnoho lékařiev rozličných i kúzedlníkuov počěchu pracovati o nie velmi snažně, a nic neprospěchu. A pak po rocě[529]zapsáno pocye, „ro“ nadepsáno mladší (?) rukou přivedechu tu ženu k svatému Simeonu. A on káza vezmúc prsti a vody i líti jiej v usta. Tu inhed ten had velmi úřitně vzpiště a jie z úst vyleze. A již bieše vrostl na tři lokty vzdélí. A pak jest visal tu ten had na svědectvie čtyři dni a ta žena by zdráva od toho času.
Mnoho dobrých skutkuov i bez čísla jest činil, jichžto nesnadně kto vypraviti muože právě. Avšak vám některé poviem na krátcě[530]původně zapsáno katcye, „r“ nadepsáno jinou (?) rukou. Sta sě, že neby vody na tom miestě, a lidé i jich dobytek mřiechu a hyniechu pro nedostatky vodné. A uzřěv[531]původně zapsáno zrziew, „v“ nadepsáno jinou (?) rukou svatý Simeon jich skrúšenie i da sě na modlitvy[532]původně zapsáno dlitwy, „mo“ zapsáno mladší (!) rukou. A když by v desátú hodinu, rozsěde sě země i by veliká próducha se vzchod sluncě za klášterem.
