[185v]číslo strany rukopisua viemy, že smy křěstěné. A protož smy bezpečni přěd tebú, že ižádné moci nemáš. A protož ty sobě sám muky činíš, neb nám svú hruozú nic uškoditi nemóžeš. A pakli v tom křivě mluvím, proč hrózú na ny a s velikým tělem přětvořujě sě chodíš? A jestliže má býti moc po chtění jemu, tu nic jiného nenie nežli chtěnie. Neb ten jest toho obyčějě, ktož má moc, ten nehledá ani dobývá cizie[iv]cizie] cyzyzye chytrosti, ale svú mocí, což žádá, to naplní. A protož ty sě v tváři obludné proměniješ a chtě tudy sprostného mladcě přělúditi, a to zěvně ukazuješ, že ižádné moci nemáš. Neb zdali ten anděl svatý, bohem poslaný proti asyrskému lidu, potřěboval lidské pomoci, hřmetu aneb tlesktánie rukama, a ne radějí by učinil tajně o své moci, jenž jediným slovem sto a osmdesát a pět tisícóv božím přikázaním zhubil? A protož, že jste hubení a nemáte ijedné moci, ale máte věčné zatracenie.
A někto pak die: Pročež jest diábel svatého Joba sbožie roztrhal? A proč pak sbožie roztrhav i obořil duom a zbil jemu jeho plod dětí i jiným? A proč pak samého naposledy velikú bolestí? Ten, ktož proti tomu tieže, slyš proti tomu: Toho diábel nebyl mocen, ale hospodin, jenž jest jemu na ny moci puojčil pro dvuojí věc: Neb k radosti a k chvále, ač stojí u pokušení, neb k zatracení, shřěšíme li. Ale nemělť by moci proti ňemu sám, byť byl buoh naň nepřěpustil. Ižádnýť neprosí svého panstvie u jiného. Ale proč já zpomínám svatého Joba, nad nímžto jest diábel
