[275v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejste. J10,35 Poňavadž[266]Poňavadž] Poṅiawdz rkp. ty řekl jest bohy, k nimžto řeč božie stala sě jest – a nemóž sě rušiti písmo –, J10,36 jehož jest otec posvětil a poslal na svět, vy diete, že se porúhám[267]se porúhám] blasphemas lat.,blasphemo var., že sem řekl: Syn boží sem? J10,37 Nečiním li skutkóv otce mého, neroďte mi věřiti. J10,38 A pakli činím, a ač mi nechcete věřiti, skutkóm věřte, abyšte poznali a věřili, že otec ve mně jest a já v otci.“ J10,39 Protož hledáchu ho popadnúti, i vyjide z rukú jich. J10,40 I otjide[268]otjide] + iterum lat., nemá var. za Jordán na to miesto, kdež bieše Jan křtě najprvé, i osta tu. J10,41 A mnozí přijidechu k němu i praviechu, že Jan zajisté neučinil nižádného znamenie. J10,42 A všěcky věci, kteréž kolivěk řekl jest Jan o tomto, pravé biechu. A mnozí uvěřichu v něho.

Kapitola XI.

J11,1 A bieše jeden neduživý Lazar od Betanie, z kastelu Marie a Marty, sestr[269]sestr] sororis lat., sororum var. jeho. J11,2 (A Maria bieše[270]bieše] bieſie rkp. ta, kteráž jest zmazala pána mastí a zetřěla nohy jeho vlasy svými, jejiežto bratr Lazar nemáháše[271]nemáháše] nemahaſie rkp..) J11,3 Protož poslaly sú k němu sestry jeho řkúce: „Pane, aj, jehož ty[272]ty] navíc oproti lat. miluješ, nemáhá.“ J11,4 A uslyšev Ježíš, vecě jim: „Nemoc ta nenie k smrti, ale pro chválu boží, aby byl chválen syn boží skrze něho[273]skrze něho] per eam lat., per eum var..“ J11,5 I milováše Ježíš Martu a sestru jejie Mariji i Lazara. J11,6 Protož jakž uslyše, že nemáháše[274]nemáháše] nemahaſie rkp., tehdy zajisté osta na témž miestě dva dni. J11,7 Pak potom vece učedlníkóm svým: „Poďme opět do Židovstva.“ J11,8 Řkú jemu učedlníci: „Mistře, nynie hledáchu tě Židé ukamenovati, a opět jdeš tam?“ J11,9 Odpovědě Ježíš: „Však dvanádste jest hodin za den. Ač kto chodí ve dne, neurážie se, neb světlost tohoto světa vidí. J11,10 Ale bude li choditi v noci, urazí sě, neb světlost nenie v něm.“ J11,11 To vece a potom řekl jest jim: „Lazar, přietel náš, [b]označení sloupcespí, ale jdu, abych ho ze sna zbudil.“ J11,12 Tehdy řekli sú učedlníci jeho: „Pane, spí liť, zdráv bude.“ J11,13 Ale Ježíš řekl o jeho smrti, a oni mnějiechu, by o usnutí spánie řekl. J11,14 Tehdy proto řekl jim Ježíš zjevně: „Lazar umřel jest, J11,15 a raduji se pro vy, abyšte věřili, že sem tam nebyl[275]nebyl] nebel rkp.. Ale poďme k němu.“ J11,16 Tehdy vece Tomáš, jenž slove Didymus, k spoluučedlníkóm: „Poďme i my a[276]a] ut lat., et var. umřemy s ním.“ J11,17 Protož přijide Ježíš a naleze jej čtyři dni[277]dni] + iam lat., nemá var. v hrobě majíc. J11,18 (A bieše Betania podlé Jeruzaléma jakožto honóv patnádst.) J11,19 A mnozí z Židóv biechu přišli k Mariji a k Martě, aby je těšili o jich bratru. J11,20 Tehdy Marta jakž uslyše[278]uslyše] vſlyſſa rkp., že Ježíš jde, vyběže jemu vstřieci, ale Maria doma sedieše. J11,21 Tehdy vece Marta Ježíšovi: „Pane, by byl[279]by byl] byby rkp. zde, bratr mój nebyl by umřel. J11,22 Ale i nynie viem, že což kolivěk požádáš ot boha, dá tobě bóh.“ J11,23 Vece[280]Vece] Dicit lat., Dixit var. jí Ježíš: „Vstaneť bratr tvój.“ J11,24 Vece[281]Vece] Dicit lat. jemu Marta: „Viem, že vstane [u]text doplněný editorem[282]u] in lat. vskřiešení[283]vskřiešení] vſkrieſieni rkp. v poslední den.“ J11,25 Vece jí Ježíš: „Jáť sem vskřiešenie i život. Ktož věří v mě, také ač by umřel, ožive J11,26 a každý, ktož jest živ a věří v mě, neumře na věky. Věříš li tomu?“ J11,27 Vece jemu: „Ovšem, pane, já sem věřila, že ty si Kristus[284]Kristus] připsáno při okraji, syn boha živého, jenžs na tento svět přišel.“ J11,28 A když to povědě, otjide i zavola Marije, sestry své, tajně řkúc: „Mistr jest zde a volá tě.“ J11,29 Ona, když uslyše, vsta brzo a přijide k němu, J11,30 neb ještě nebieše přišel Ježíš do kastelu, ale bieše ještě na tom miestě, kdež ho byla Marta odešlá[285]odešlá] navíc oproti lat. potkala. J11,31 Tehdy Židé, kteříž biechu s ní v domu a těšiechu ji, když uzřechu Mariji, že by brzo vstala a vyšla, šli sú za ní řkúce, že jde