Škariot[276v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceský, jenž mějieše ho zraditi: J12,5 „Proč ta mast nenie prodána za třidceti[301]třidceti] trecentis lat., tregentis var. peněz a nenie dáno nuzným?“ J12,6 A to jest řekl ne proto, že o nuzných příslušie k němu, ale že zloděj bieše a miešky mějieše a ty věci, kteréž jim posieláchu, chováše a nosieše[302]chováše a nosieše] portabat lat.. J12,7 Tehdy vece Ježíš[303]Ježíš] gizis rkp.: „Nechte jie, ať ke dni pohřebu mého zachová ji. J12,8 Neb chudé vždycky máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete.“ J12,9 Tehdy pozna zástup mnohý z Židóv, že tu jest, i přijidechu k němu netoliko pro Ježíše, ale aby Lazara ohlédali, jehož byl z mrtvých vskřiesil.
J12,10 Tehdy i[304]i] navíc oproti lat., + et var. mysléchu[305]i mysléchu] ymyſlechu ymyſlechu rkp. kniežata knězká, aby i Lazara zabili, J12,11 neb mnozí z Židóv proň odcháziechu a věřiechu v Ježíše. J12,12 Pak nazajtřie mnohý zástup, jenž sě bieše sebral ke dni svátečniemu (slavnému[306]slavnému] připsáno na okraji touž rukou, srov. festum lat.), když uslyše[307]uslyše] audissent lat., audisset var., že Ježíš jde do Jeruzaléma, J12,13 vzěchu ratolesti palmové i vyjidechu v cestu jemu a voláchu: „Spas ny, požehnaný, jenž jest přišel ve jméno božie, král izrahelský!“ J12,14 I naleze Ježíš oslátko a vsěde na ně, jakož psáno jest: J12,15 Neroď sě báti, dcero sionská, aj, král tvój jde tobě[308]tobě] navíc oproti lat., + tibi var., sedě na oslátku[309]oslátku] pullum asinae lat.. J12,16 Toho sú nepoznali učedlníci jeho sprvu, ale když jest oslaven Ježíš, tehdy[310]tehdy] Tehdy tehdy rkp. sú sě rozpomenuli, že to bieše psáno o něm a to sú učinili jemu. J12,17 Protož svědectvie vydáváše o něm[311]o něm] navíc oproti lat. zástup, jenž bieše s ním, kdyžto Lazara povolal z hrobu a skřiesil jej z mrtvých. J12,18 Protož i v cestu vyšel jemu zástup, neb slyšiechu ho[312]ho] navíc oproti lat., + eum var., že by ten div učinil. J12,19 Tehdy zákonníci řekli sú sami k sobě: „Vidíte, že nic neprospievámy? Aj, vešken svět po něm jest odšel.“
J12,20 I biechu někteří pohané z těch, ješto biechu vstúpili, aby se modlili v den sváteční. J12,21 Protož ti přistúpichu [b]označení sloupcek Filipovi, jenž bieše[313]bieše] biechu rkp. od Bethsaidy galilejské, i prosiechu ho a řkúce: „Pane, chcemy Ježíšě viděti.“ J12,22 Přijide Filip a povědě[314]povědě] powidie rkp., dicit lat., dixit var. Ondřejovi. Ondřěj opět a Filip pověděchu Ježíšovi. J12,23 A Ježíš odpovědě jim řka: „Přicházie hodina, aby byl oslaven syn člověka. J12,24 Věrně, věrně pravi vám, ač zrno obilné, padna v zemi, neumře, J12,25 samo[315]samo] ipsum solum lat. zóstane. A pakli umře, mnoho užitka přinášie. Kto miluje duši svú, ztratí ji, a kto nenávidí duše své v tomto životě, k životu věčnému ostřiehá jie. J12,26 Ač kto mně slúží, mne následuj, a kdež já sem, tu i sluha mój bude. Ač mi kto slúžiti bude, poctí jeho otec mój. J12,27 Nynie duše má zarmúcena jest. A co diem? Otče, spas mě z této hodiny? [Ale proto sem přišel k tejto hodině.]text doplněný editorem[316]Ale proto sem přišel k tejto hodině.] Sed propterea veni in horam hanc. lat. J12,28 Otče, oslav jméno tvé.“ Tehdy přijide hlas z nebe[317]nebe] + Et lat.: „Oslavil sem a ještě oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, jenž tu[318]tu] navíc oproti lat. stáše a slyšieše, a[319]a] navíc oproti lat. pravieše, že by sě hřímota stala. Jiní praviechu: „Anjel jemu mluvil jest.“ J12,30 Odpovědě Ježíš a vece: „Ne pro mě tento hlas přišel jest, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie knieže světa tohoto bude vyvrženo ven. J12,32 A já, když budu povýšen od země, všěcky věci k sobě přitáhnu.“ J12,33 (A to pravieše znamenaje, kterú by smrtí měl umřieti.)
J12,34 Odpovědě jemu zástup: „My smy slyšeli z zákona, že Kristus zóstává na věky, a kterak ty dieš: Musie povýšen býti syn člověka? Který jest to syn člověka?“ J12,35 Tehdy vecě jim Ježíš: „Ještě malé světlo[320]malé světlo] modicum, lumen lat. v vás jest. Choďte, doniž světlo máte, aby vás tmy nezachvátily. A ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Když světlo máte, věřte v světlost, abyšte synové světla byli.“ To jest mluvil Ježíš i odjide a skry sě od nich.
J12,37 A když jest
