IV. Po literách č, ř, ž, j, l, š, ť, ň, ď píše se tenké i neb í krátké, kdy jest vyřknutí zkrátka, dluhé, kdy jest vyřknutí zdlouha.

č čich, čistotný, číhám

ř říkaji, příčina

ž život, požívají

j jistě, jisti, jistý

l liliový lístek

š šíška, široká, polepšivší

ť utíká, proťivenství

ň panovňíče, učiniš

ď ďítky, rodičův, vidí

t, n, d, in scriptione non accentuantur, quiacizojazyčný text tenké í naturam pronunc. ostendit.cizojazyčný text

V. Po b, d, f, m, n, p, t píše se točené y bez čárky, kdy jest vyřknutí zhruba, a zdlouha klade se čárkované ý.

bylina, býtnost. Někdy tenké bič, bída.

dým, dychaní –, naposledy

fýsyka, fylec

myš, mívá, místo, mistrné

odporný, myšpule

pysk, pýro, pilný

tykev, týčka

Observ.cizojazyčný text Kdy se tedy po dotčených literách, zvlášť po b, m, p, někdy klade i neb í, tedy se to děje z vyřknutí a z měkčení liter předcházejících e. g.cizojazyčný text

Pivo sme pili, pak sme se bili. Tence zkrátka.

Trpím bídu pro mírnost a víru. Tence zdluha. Měly by se psáti pyvo, ale vyřknutí velí psáti pivo.

VI. Po literách c, h, k, l, r, s, z píše se y bez čárky.

cytron, cyvka, hyzdení

kyselost, kyje, lysý

ryba rychlá, syn sylný

zysk, zymy, zyvaní.

VII. Substantivacizojazyčný text mající artikul toto skonávající se na -í přes celou Declinací, tož -í mají, jestli nepředchází v tejže poslední sylabě některá z liter c, h, k, l, r, s, z.

Toto kázaní, pokání, čtení.

Napomenutí.

1. Čechové takových slov Substantivorum, Nominativum, Genitivumcizojazyčný text a Accusativum singularemcizojazyčný text vynášejí na -é místo -í: veselí, veselé. Heb. I/3.

2. Participiacizojazyčný text skonávající se na -v, -ší, -ši mají na konci -i. Ale mají-li artikul toto, klade se na konci dluhé tenké í.

Chytiv, chytivši, toto chytivší.

3. Participiacizojazyčný text skonávající se na -ín, -ína, -íno vždycky to -í drží – odín. Ale Adjectivacizojazyčný text na -in mají -i – babin.

4. Participiacizojazyčný text ne -e – vstávaje – mění-li se na -ic, vstávajic, malé -i mají.