[40v]číslo strany rukopisuo bratru mém Jozefovi, jest li, že by snědla jeho zvěř, nebo nic, anebo od kterých lidí zahynul jest nevinně, nevědě, kterak jest zšel[31]na tomto místě je korektorem podtrženo a následně přeškrtnuto bratru, kterú smrtí minul?“

A když Jozef uslyšal tuto řeč, zdržeti se nemohl vnitřnieho zalknutí, že k tomu nic neodpověděl, vstav, do pokoje svého bral se, hořkým úmyslem hořce plakal žalosti a bolesti[32]na tomto místě bylo přeškrtnuto z srdce[33]dopsáno týmž písařem in margine otce svého, kterúžto žalost a bolest měl pro smrt jeho. A když přestal jest pláče, umyl tvář svú a vyšel k bra[41r]číslo strany rukopisutřím svým. A řekl k bratru svému Benjaminovi: „Mládenče, odpusť mi tato slova pověděti: zvěř bratra tvého sežrala dvatceti let tomu minulo jest. Jedno viz, aby ty u pokoji z Ejipta vyšel.“

Tehdy Jozef vze koflík opět a udeřil prstem svým veň a zasmál se k tomu rázu koflíka a zářivú tváří vzhlédl na bratří svú. A lekli sú se velmi. A obrátiv se k Benjaminovi, bratru svému, řekl jemu: „Ty, mládenče, tiežeš[ag]tiežeš] trzezeſs koflíka mého o bratru [41v]číslo strany rukopisusvém Jozef a koflík mój odpoviedá tobě, že zvěř nesnědla jeho, ani kto z synóv člověčích umořil jeho, ale živ jest. Jdiž tehda a vrať se k otci svému Jákobovi!“

Tehdy Jozef povolal úředníka svého a přikázal jemu, aby naplnil pytle jich obilé a koflík jeho tajně aby vložil do pytle Benjaminova; a rychle jich odbyti [kázal]text doplněný editorem[34]doplněno podle ~S s jich čeledí v noci na cestu. A řekl k nim Jozef: „Jděte u pokoji z Ejipta a otce vašeho sta[42r]číslo strany rukopisurého, když přijdete, pozdravte ote mne ochotně!“ Tehda bratří jedenáste, padše k nohám jeho, klaniechu se jemu, k zemi poníženi jsúce.

A když již, berúce se po cestě, podál biechu, a takto vespolek mluviechu: „Zlořečená země ejipská i krmě jejie! Byť nám bylo od boha v zemi naší[ah]naší] naſſie hladem brzkú smrt podstúpiti, nikdy se nevrátíme ani puojdem do tebe! Ó Mezipollis, město ejipské prokleté, zatracené, nikdy nepuo[42v]číslo strany rukopisujdem do tebe, ó zlořečené město najhoršie předvěděnie a čáróv! A vězte, že člověk tento, který panuje v téjto zemi skrze čáry svého koflíka, udeřil jej, všecky naše skutky poznává, jako by při všem byl. A k tomu divný a z najmúdřejších jeden.“

A když již od města daleko byli, Jozef úředníka svého po nich poslal a řekl jemu: „Vezmi s sebú čtyřidceti mužóv statečných a hoň ty židy! A když budete po[43r]číslo strany rukopisustíhati