při[32v]číslo strany rukopisublížili, padše k zemi, klaniechu se jemu na zemi obyčejem vlasti jeho, chvále jeho pokřikujíc, přikázal Jozef služebníkóm, aby je zdvihli od země.

A když sú stali před ním jako otrúcen odporným obyčejem hlédáše na ně Jozef i řekl k nim: „Odkud ste vy, z kteréj země, a co činíte v téjto zemi? Vídám vás lidi silné a podobné k zlému. Nepochybuji, že ste špehéři! Přišli ste sem na špehy[ad]špehy] ſſpiehy, abyšte Ejipt zhlédli a [33r]číslo strany rukopisukrálovstvie jeho!“

Mluvieše s nimi Jozef jazykem ejipským skrze tlumače k jazyku židovskému. A když sú slyšeli tuto řeč, změnila se barva tváří jejich a lekli se bázní nesmiernú a stáli jako mrtvi před Jozefem. I řekl k nim: „Nenie potřebie viece svědomie než, ano již tváři vaše zbleděly, a to k skutku ukazují[25]~S shodně, že zmatení a zlostiví lidé jste a zabylí. Teď buoh u prvé sevřel vás v rukú mú, abych já pomstil [33v]číslo strany rukopisuo zlých skutciech vašich. A buoh uvedl vás do Ejipta, aby odplaceno bylo vám za vaši chytrost.“ Ale Judas, jeden z bratří, k tomu odpovědě, jakož biblie dobře svědčí.

Ale Jozef přikáza bratří v žalář vsaditi ve tmy a pod zemi. A žalářnému střieci kázal, řka: „Když je tam již pustíš, zavři poklopec, a seda svrchu, pilně poslúchaj, co budú mluviti lidé tito. A všecka slova, což budú praviti, napiš mi!“ Služeb[34r]číslo strany rukopisuník rozumějíše řeči židovské. I řekl Ruben bratřím svým: „Hodně toto trpíme, neb sme zlé učinili proti bratru svému,“ jakož dále v biblí stojí psáno.

Když sú v žaláři tři dni byli, přikázal Jozef, aby je vytáhli, i řekl k nim: „Já se bojím boha nebe i země a rozpomenul sem se, že ste vy mně pravili, že vy otce máte spravedlivého starého a přietele božieho, s nímž jest buoh s nebe dvatcetikrát mluvil. Pro toho [34v]číslo strany rukopisuotce vašeho dopustil sem vás z žaláře vytáhnúti. Ale dáte mi jednoho z vás a ten ostane u vězení, donidž vy listu od otce vašeho, rukú jeho psaného, nepřinesete ke mně a bratra vašeho mladšieho s sebú sem nepřivedete. Ať ujistí mě otec váš listem svým, jste li vy synové jeho, nebo nic. A já přísahám vám skrze zdravie faraonovo krále, že ihned, jakž se vrátíte s listem otce svého a s bratrem vaším [35r]číslo strany rukopisumladším, obilé vydám vám na zbytečnost a z vazby bratra vašeho propustím u mne ostaveného. Slova má, která já pravím vám, zachovajte, ať skutečně dojdú, jinak bratr tento u vězení umře na púšči.“ A bratří jemu u vězení vydali Simeona. Přikázal Jozef úředníku svému, aby nasul pytle jich.

Tehda Jákob vzal Benjamina, syna svého, mezi ramena a objem jej, a řekl s pláčem, řka: „Buoh otcóv