[23r]číslo strany rukopisupaní klekla plačíc před ním a řkúc pánu svému: „Nebudu s tebú bydliti viece, neb jsi uvedl k nám zlosyna tohoto žida, jehož si ustavil pána všie čeledi tvéj, který chtěl mne poškvrniti na loži tvém. Nejsemť já nevěstkú, ale z cizích paní paní sem tobě přišla. Běda mně, že sú kdy takovú věc viděly oči mé! Služebník tento zlodruh, opustiv dievky a jiné služebnice a ženy zlodruhyně, sáhl rukama svýma, aby mě [23v]číslo strany rukopisupodávil. A byl by dokonal, bych byla nekřikla. Ale poď a viz, kterak jest ostavil plášč svój na loži tvém, když jest slyšal služebníky a čeled, ani se sběhli k křiku mému, i utekl jest. Prosím tebe, pane, skrze zdravie faraonovo[w]faraonovo] ffaraonova, aby pomstil nad služebníkem tvým zlosynem. Zdá liť se, prodaj jej a zbav nás jeho! Nebo daj mi moc, ať zabiji jej rukama! Bych já jiná žena byla, zhyzdil by mě služebník tento zlý, dal by mi byl [24r]číslo strany rukopisuvyrčení pohanbení, aniž bych miesta měla mezi čistými a poctivými paními. Protož milosti s ním pro nic žádnéj nečiň, pane, nebo viery k tobě jest nezachoval!“

A když Putifar tyto řeči slyšal, zamútil se velmi a divě se; nic však proti Jozefovi protivného nemluvil jest. A když viděl jeho krutě svázaného, kázal jeho rozvázati. Ale aby dosti učinil vuoli ženy svéj, kázal jej vsaditi v žalář zlý, kdežto biechu [24v]číslo strany rukopisulúpežníci cest silničných a vražedlníci na smrt odsúzení. Učinil hospodin milost svú s Jozefem před žaláře[x]žaláře] žalarzem toho vládařem[y]vládařem] wladarze.

A když Putifar, který byl Jozefa vsadil do žaláře, uslyšal, že Jozef byl povýšen od faraona a všeho Ejipta pánem byl učiněn, lekl se velmi i ušel od tváři jeho a kryl se. I řekl ženě své: „Ty jsi zkazila mě a tvář mú pohanbila jsi v Ejiptě! Hleď, učiněn Jozef ve všem [25r]číslo strany rukopisuEjiptě pánem! Svú tváří já nebudu směti se okázati před ním, nebo vsadil sem jej v žalář, a viděch jeho spravedlivého, an v tom ničímž viněn nebyl jest. A ty jsi naň to[20]dopsáno týmž písařem vecpala, vie to srdce mé, že si se zapálila v žádosti jeho krásy a přitrhla jsi jej k sobě. Ale on učinil jest, jakžto slušalo v svatosti a v počestnosti jeho, a nechtěl tobě povoliti smilství tvému. A protože on jest utekl od tebe, v rukú tvú ostavil rúcho