zapá[14v]číslo strany rukopisulila se, a sama s sebú bojujíc, tajila se s ním dnóv mnoho. A když trápenie v ženě se rozmáháše, jeden den vzemši sobě toho hodinu, povolala Jozefa paní jeho. A když stáše před ní, pojala jej a brala se s ním do komory jednéj tajně. Pochopivši se [jeho]text doplněný editorem[14]doplněno podle ~S, řekla: „Ty jsi služebník mój, Jozef, a já paní tvá!“ Odpověděl Jozef: „Ovšem, paní, ty jsi paní má a já služebník tvój jsem a všecko, což mi kážeš, učiním jako služeb[15r]číslo strany rukopisuník tvój.“ Řekla paní: „Nikakež, Jozef, ty jsi pán mój a já dievka tvá! Oznamujiť tobě toto, že já přemožena sem zamilováním tvým a srdce mé již tobě otvierám, aby ty byl pán mój. Poď, spi se mnú, ať radost má jest s tebú! A již nebuď služebníkem, ale svobodným pánem!“

A když slyšal Jozef řeč tuto, lekl se a zamútil se velikú bázní a změnila se barva jeho krásná, i řekl: „Nedaj toho hospodin, a[15v]číslo strany rukopisubych tu hanebnú věc učinil, abych šlapal na lože pána svého, nebo já bojím se pána mého nebe i země, jehož nic tajno nenie. A pán mój a muž tvój všecko zbožie své dal mi v moc mú, kromě tebe saméj, paní méj. Protož velikého hřiechu toho neučiním.“

Řekla k němu paní jeho: „Neřádná věc byla by, Jozef, kdyby ty mne prosil a já povolila tobě, nebo obyčej jest mužský žádati a prositi prvé žen. Ale tiem během [16r]číslo strany rukopisunenie nynie mezi námi, nebo já první přišla sem k tobě a prosila sem tebe, a ty stydíš se povoliti. A jest li, že ty se stydíš pána boha tvého, já přisahám tobě skrze zdravie faraonovo, že v téjto při ty jsi bezpečen, a nikdy se proto tobě nic protivného nestane aniž přijde, než jedno dobré. Nebo my sme paní svobodné, jednajíce v domiech našich, jakož se nám zdá za podobné.“

Jozef řekl paní své: „Odstup [16v]číslo strany rukopisuto ote mne, abych já zapomanul pána boha mého a nad pánem mým a mužem tvým abych zlé učinil, an mi dal a poručil v moc mú všecky věci své, kromě tebe saméj, paní má! Abych já nevděčen byl takého dobroděnie, a učinil bych tak veliký hřiech! Ač kolivěk pán mój o tomto nevěděl, avšak pán mój buoh sezřel by to všecko. I mám doufánie, že zprostí mě z téjto služebno[17r]číslo strany rukopisusti a navrátí mě v svobodu a ukáže mi tvář otce mého Jákoba a poctivost, starost tváři jeho.“ A ostrabiv se Jozef, řekl paní své: „Vypuď od sebe, paní, ďábla tohoto, kterýž trápí tě, a slib almužny bohu, ať dá tobě dar bázni své. Nebo rufián a nevěstka jedním ohněm pálé se.“

A tak paní, jsúce zahanbena, odpadla Jozefa, ale zamilovánie zléj žádosti neodpadlo jí bieše. Bieše paní Jozefova příliš počestna přede vše[17v]číslo strany rukopisumi