vše[17v]číslo strany rukopisumi lidmi, ale již ovšem připravováše se ohyzdně, nebo oblačováše se ohyzdně[15]podtrženo korektorem v zlatohlavy a vymyšlenými mastmi mazáše tvář svú a oči své líčieše barvami, aby před Jozefem počestnějšie se zdála.

Po několiko dnech, když paní smahla v žádosti Jozefově, opět v skrytéj[n]skrytéj] zkryteg schráně došla Jozefa a líbati jej chtieše. I chtěla[16]podtrženo korektorem; následuje přeškrtnuté gey jím k sobě na lože a sama se stydce vydáváše, v ničemž muže se nesty[18r]číslo strany rukopisudiec. Vida Jozef ohavnost nahoty paní svéj, zastyděl se náramně, zakryl tvář svú, aby ji neviděl. Ale bieše ďábel velice snažen porušiti Jozefa. A řekla: „Skrze zdravie faronovo, chtěj, nebo nechtěj, mosieš mi svoliti! A slibuji já tobě, učiníš li to, zprostím tě téj služby, zápisný list spálím a budeš svoboden. Ó Jozef, spi se mnú! Velikú krásu máš, ale mnoho múdrosti nemáš[o]nemáš] maſs do sebe v dvorství lidském[p]lidském] lidſkeo, [18v]číslo strany rukopisua bez toho krása nic nenie ani se hodí. Spi se mnú, spi, ó Jozef! Bojíš li se hřiechu, vezmi z pokladuov mých zlato a stříbro a daj almužnu chudým hojně a odpustí tobě pán buoh tvój!“

Tehdy Jozef počal se modliti a volati ku pomoci božie a řka: „Pane bože Abrahámóv, Izákuov a Jákobóv[17]z pův. Jakubow opraveno týmž písařem nadepsáním o, otce mého, prosím tebe, buď pomocník mój a zbav mě téjto ženy, skrze nižto ďábel chce zatra[19r]číslo strany rukopisutiti duši mú a tělo mé porušiti smilstvím! Rozpomeň se, hospodine, na starost otce mého Jákob! Slituj se nad vězením[q]vězením] nadwiezniem mým v Ejiptě, nebo stojí o mú strátu smilstvie s túto ženú, která povstala jest proti mně. Nebo ty jsi mocný všecky věci učiniti!“ Paní jeho, tyto věci slyšéci[r]slyšéci] ſlyſſeti, pustila jej, ale ďábel paní nepropustil, než viece ji zapalováše. A ona, chodieci[s]chodieci] chodieti proti Jozefovi, zdycháše, ženskými zname[19v]číslo strany rukopisuními hmyzáše[t]hmyzáše] yzmizaſſe. Ale Jozef neodpověděl jí nic.

Jednoho dne vzala sobě hodinu i povolala paní Jozefa, jako služby jeho potřebujíc. Přišel k nie a ona chytila jej za plášč a řkúci: „Dosovad, ó Jozef, nuzila sem se já a již sama sebe zdržeti nemohu viece, poněvadž na každý den vidím tě očima mýma. Prosím tebe, a ty mne uslyšeti nerátíš[18]nadepsáním ratiſs opraveno z pův. nechceſs ani mi co odpovieš! Sama se v sobě