hři[13v]číslo strany rukopisuven střiebra. Putifar milováše Jozefa jakožto duši svú. Poznal byl, že pán buoh [požehnal]text doplněný editorem[13]doplněno podle ~S jemu skrze Jozefa stúpenie do domu jeho. A vida múdrého a dobré zpósoby mládence, učinil jej starostú a za pána nad čeledí svú a nade vším zbožím svým, nebo bohatý a mocný bieše. A řekl k němu: „Všecky mé věci jsúť pod mocí tvú, kteréž já mám a držím, kromě paní. Protož zjednaj ty o těch všech věcech podlé milosti a múdrosti [14r]číslo strany rukopisutvé, kterú jest tobě dal pán buoh tvój!“ Ščasten byl přieliš Putifar ve všech skutciech svých od toho dne, který jest Jozef do domu jeho všel.
A když Jozef chodieše v službě pána svého, častokrát vcházel přede paní svú a vycházel, zjednávaje a zpósobuje. Znamenala paní okrasu tváři jeho a ozdobu a výtečnost líce jeho, nebo v Ejiptě nebieše rovně jeho na kráse. V žádosti jeho v skrytě přieliš zapá[14v]číslo strany rukopisulila se, a sama s sebú bojujíc, tajila se s ním dnóv mnoho. A když trápenie v ženě se rozmáháše, jeden den vzemši sobě toho hodinu, povolala Jozefa paní jeho. A když stáše před ní, pojala jej a brala se s ním do komory jednéj tajně. Pochopivši se [jeho]text doplněný editorem[14]doplněno podle ~S, řekla: „Ty jsi služebník mój, Jozef, a já paní tvá!“ Odpověděl Jozef: „Ovšem, paní, ty jsi paní má a já služebník tvój jsem a všecko, což mi kážeš, učiním jako služeb[15r]číslo strany rukopisuník tvój.“ Řekla paní: „Nikakež, Jozef, ty jsi pán mój a já dievka tvá! Oznamujiť tobě toto, že já přemožena sem zamilováním tvým a srdce mé již tobě otvierám, aby ty byl pán mój. Poď, spi se mnú, ať radost má jest s tebú! A již nebuď služebníkem, ale svobodným pánem!“
A když slyšal Jozef řeč tuto, lekl se a zamútil se velikú bázní a změnila se barva jeho krásná, i řekl: „Nedaj toho hospodin, a[15v]číslo strany rukopisubych tu hanebnú věc učinil, abych šlapal na lože pána svého, nebo já bojím se pána mého nebe i země, jehož nic tajno nenie. A pán mój a muž tvój všecko zbožie své dal mi v moc mú, kromě tebe saméj, paní méj. Protož velikého hřiechu toho neučiním.“
Řekla k němu paní jeho: „Neřádná věc byla by, Jozef, kdyby ty mne prosil a já povolila tobě, nebo obyčej jest mužský žádati a prositi prvé žen. Ale tiem během [16r]číslo strany rukopisunenie nynie mezi námi, nebo já první přišla sem k tobě a prosila sem tebe, a ty stydíš se povoliti. A jest li, že ty se stydíš pána boha tvého, já přisahám tobě skrze zdravie faraonovo, že v téjto při ty jsi bezpečen, a nikdy se proto tobě nic protivného nestane aniž přijde, než jedno dobré. Nebo my sme paní svobodné, jednajíce v domiech našich, jakož se nám zdá za podobné.“
Jozef řekl paní své: „Odstup
