[11r]číslo strany rukopisutoho dne. Roztrhl rúcho své, i řekl: „Běda, běda, běda mně, slúp starosti méj, běda mi[11]na tomto místě bylo korektorem podtrženo a následně přeškrtnuto nie ſlup, ó utěšiteli bolesti méj! Ó krásné a velmi milé tvé nepřítomnosti nebytí! Bolest, zámutek srdce mého velmi hořký! Ó přešťastná Ráchel, že jsi umřela a že nevidíš sukně téjto krvavéj! Ó Jozef, synu mój milý, běda šedinám otce tvého! Běda Benjamin, bratru tvému, který dnes osaměl jako hrdlice! Ó synu mój Jozef, kde sú sny tvé, jimiž[m]jimiž] gimz obveselováše srdce mé! [11v]číslo strany rukopisuÓ Ráchel, poď ke mně a vyjdi se mnú na púšč, zdali bych kterú částku těla jeho nalezl po sežrání vlčiem! Ó synu mój Jozef, hrob tvój učiněný jest z břicha vlkova! Ó Ráchel, poď[12]na tomto místě bylo korektorem podtrženo a následně přeškrtnuto kemnie, opatř hory i doly, kde jest zahynul syn tvój! Ó Ráchel, čij to duše tvá, co se jest přihodilo synu tvému!“

A když již Jákob nasycen byl toho žalostivého volánie, na tělo své vzvlekl žíni črnú a posadil se na sukni Jozefově a ležal žalostivě, ani pil, ani jedl. A když [12r]číslo strany rukopisuminulo sedm dní, sebrali sú k Jákobovi synové jeho a ženy synóv a dcery jeho synóv a přátelé jeho a starší ze všie země, aby krotili žalost a prosili jeho, aby s nimi pokrm přijal. Ale nechtěl se utěšiti, než křičieše: „Zvěř najhoršie snědla syna mého Jozefa! Jiesti nebudu, než lkaje, sstúpím k synu mému Jozefovi až do pekla!“

Postál Jákob dvatceti dní, nižádného pokrmu nepřijal a um[12v]číslo strany rukopisudlil se velmi. Ale bratří Jozefovi to vidúce, zamútili sú se velmi pro ten zámutek otce svého. A tvář jeho viděli sú churavú a srdce jeho velmi truchlé a zamúcené. Sebravše se súkromě, plakali sú hořce, řkúce: „Běda nám od boha nebe i země, že smy shřešili proti otci našemu, a neodpustí nám, ale odplatí nám zlú odplatú! Běda nám od slzí otce našeho a bolesti srdce jeho a skloněnie postavy jeho!“

Jákob dvatceti [13r]číslo strany rukopisulet, tak pospolu přebýváše. Oblekl se k tělu svému žíní pro smrt syna svého a na každý den roztieráše sukni jeho a slzami svými smáčieše ji a na každú noc přivazoval ji k hrdlu svému a ku prsóm svým, a tak umdléše se lkáním a v slzách sen svój přijímáše.

Ale kupci, přijevše do Ejipta, prodali Jozefa jednomu kniežeti Putifarovi, kniežeti rytierstva faraonova, krále ejipského, za tři sta hři[13v]číslo strany rukopisuven