[3v]číslo strany rukopisuchtěli hnáti do Dotaim.“

A když sú se tak spolu brali, přiblížili sú se k bratřím Jozefovým. I řekl anjel boží k Jozefovi: „Toť bratří tvoji, Jozef, kteréž onde vidíš sediece, již beř se k nim ve zdraví! Pán otcuov tvých buď stráže tvój!“

Bratří Jozefovi sediece jedli sú. Vidúce Jozefa zdaleka se berúcieho, rozhněvali sú se naň velikým hněvem a řekli sú vespolek: „Ej teď, vykladač snóv béře se, zahubme jej a vizme, co jemu prospějí snové jeho!“ I řekl k nim [4r]číslo strany rukopisuRuben: „Prosím vás, bratří moji, skrze boha najvyšieho, neroďte zabiti jeho rukama vašima, ať by se nezprznily ruce vaše krví jeho! Ale slyšte radu mú: jest mnoho čisterní nebo šacht hlubokých starých tuto na púšči, vrzte jej v jednu z těch a tu hladem a žiezní umře a tak ruce vaše bez viny zachováte od prolití krve jeho.“ A uposlúchali sú rady jeho Rubenovy.

Tehdy synové dievek povstali sú, horlivi jakžto lvové, rozhněvavše se, svlekli Jozefa [4v]číslo strany rukopisus sukně krumpovanéj a nahého vrhli sú jej do téj šachty, řkúce: „Nuž, králi náš, pomoz sobě nynie a klaněti se budem tobě! Kde sú nynie snové tvoji?“

Jozef, súžen jsa velikú vnitřní srdce žalostí, s pláčem voláše ku pánu bohu a řka: „Ó bože otcóv našich Abraháma, Izáka a Jákoba, smiluj se nade mnú a pošli jednoho z anjelóv tvých, aby mě vyprostil z toho zámutka velikého, v kterémž já jsem. A nedopusť v téj šachtě umřieti v biedě, v hladu a v žiez[5r]číslo strany rukopisuni a kúsati ješčeróm! Slituj se, hospodine, nad šedinami otce mého Jákob a přijmi prosby jeho za mne prosícieho! Neboť nenie mi jiný buoh kromě tebe[6]na tomto místě bylo korektorem podtrženo a následně přeškrtnuto ženy, hospodine! Ty jsi buoh nebe i země i moře i všech věcí, které v nich jsú. A ty, pane bože, stvořil jsi tyto všecky věci[7]na tomto místě bylo korektorem podtrženo a následně přeškrtnuto ktere wnich gſu. Ty jsi zprostil Izáka z té oběti od smrti. Ty jsi vyhnal otce mého z rukú bratra jeho Ezau. A již, hospodine, skrze milosrdenstvie tvé zbav Jozefa od smrti této ohav[5v]číslo strany rukopisunéj!“

Povstav[h]Povstav] Powſtan Ruben, když sú odešli synové dievky od téj šachty, přistúpil k šachtě, slyšal Jozefa plačíce a modléce se. A hnula se střeva jeho velikým milosrdenstvím k němu. Řekl: „Ó bratře mój Jozef, buď pokoren a v tomto zámutku tvém sám sobě smrti nečiň! Neb já doufám milosti božie, že vytáhnu tě z toho miesta a pošli tě k otci tvému. Přetrp maličko, i odženú dále na jiné pastviště!“

I řekl Jozef: „By tomu bóh chtěl, aby se to stalo! Ó bratře mój Ruben, synu Já[6r]číslo strany rukopisukobuov