kdy popatřila. Ani ona kdy zočila, by on také na ni míle vzezřel, a však mezi nimi bieše láska veliká. I stalo se jest, že kniežata veliká a urozená prosiechu té královny za se proto, že bieše dievka velmi krásná a také proto, že ktož ji pojme, tomu býti cylibským králem. Ale král ji nižádnému nerodi dáti a chtě tomu, aby ona sama muže sobě zvolila, a kohož chce pojala. I stalo se jest času jednoho, že přijidesta dvě mocné kniežetě se ctí i s velikú čeledí a každý královny za se prosieše. Tehdy král napsa list své dceři a takto řka: „Dcerko milá, dvě mocné kniežetě přijeli k nám a každý tebe žádaje za se. A jáť sem slíbil tobě, abych tebe nedával nižádnému, jediné tomu, kohož by ty sama sobě zvolila. Ale že dievkám, jimž jesti stud přirozen, protož nebrzo která přivolí k mužské hlavě a řkúc: ‚Tomuto já chci.‘ Protož, dcerko milá, aby se umenšilo tvého studu, napišiž mi toho jmeno, za něhož chceš jíti. A neřkuť toliko z těchto dvú kniežetú, kteréž sta sem přijela, ale ze všeho světa, leč buď chudý, leč bohatý. Neboť viem, žeť nenie tak bohatého, bychom my se jemu nevrovnali, aniž jest v světě tak chudého, bychom jeho neobohatili.“ Přečetši královna ten lístek, i zapýři se haňbú velikú a řkúc: „Haňba napsati otci pravdu, a neodepsati, toť škoda veliká.“ A však vyněvši destičky své i poče činiti krásné třenie, napsa „A“, to slovce. Matka to jejie vidúci, poče se tomu velmi diviti, proč by dcera jejie „A“ psala, ano ijednoho z tú dvú kniežatú jmena nebieše, jenž by se od „A“ počínalo. Ale když „A“ napsavši, i poče „p“ psáti, tehdy matka jejie vece: „Dcero zlá a bez studu, proč chceš svój rod pohaněti a chudého morského tápače sobě zvoliti?“ Dcera mateři své odpovědě: „Matko, ne tobě dáno jest volenie, ale mně. Protož já sobě toho volím, ješto mi jest míl, nebo já to viem dobře, žeť milost nezáleží na zboží, ale na šlechetnosti. Radějšiť bych s chudým milým bydlila nežli z bohatým nemilým. Nebo lepší jesti s milým jeden den nežli s nemilým týden.“ Tak to pověděvši i vsta od mateře i napsa, že chce Apollónovi. „A nedáš li mne jemu, dceru svú ztratíš.“