i vece Apollónovi: „Pohádky si neuhodl, a protož si šíji ztratil.“ Apollón odpovědě: „Každý to na tvé tváři zná, žeť sem pohádku uhodl. Jestli v tvém právě to právo, jáť své šíje neztratím.“ Antioch jemu vece: „Jsi syn otce velikého, a protožť dávám rozmyšlenie tuto noc, aby se lépe potázal a rozmyslil, ač chceš zajtra smrti ujíti.“ Apollón vyšed od krále i je se sám svú myslí mluviti a řka: „Pohádku sem uhodl a dcerať mi jest nedána, anižť mi jesti jie třeba. Co zde chceš a čeho hledáš? Nic jiného než smrti! Náhle běž pryč odsud!“ A dobyv tajně korábu, v první súmrak ostaviv koně na hospodě, vsed v koráb i odda se na pravý běh. Nazajtřie Antiochovi pověděli a řkúc, že Apollón pryč zaběhl. Antioch k tomu vece: „Apollón zaběhnúti mohl, ale mně a mé moci utéci nemóž. I učini takú zápověd a řka, že „ktož mi Apollóna živa dá, dám jemu pět set funtóv zlatých. A pakli mi kto jeho hlavu dá, sto funtóv zlatých ode mne vezme.“ Pro ten slib jechu se Apollóna hledati netoliko nepřietelé, ale také i přietelé, chtiece jeho zahubiti a to zlato od {Antiocha}marginální přípisek soudobou rukou vzieti. Ale Apollón přijev do Tyra, vzem tu radu i vece: „Nedám pro se země zahubiti. O vás o všech on nic nedbá, mneť jediného hledá. A když mne mezi vámi nenalezne, vámť nic neučiní.“ I přikáza plné koráby pšenice nasúti a vsed na koráb, odda se na běh. A když bieše Apollón odplul, tehdy Antiochóv milostník jmenem Taliarcha do Tyra přijede, Apollóna hledaje. A když jeho nenaleze, zarmúti se velmi. I poče měštěnínóv tázati, kde by Apollón byl, a pravě, že by byl přietel jeho, „a chtěl bych jemu tu radu dáti, jenž by zbyl všeho svého myšlenie.“ Ale to vše lstívě mluvieše, nebo bieše litý jed přinesl s sebú, chtě jeho otráviti. Apollón přije do města Tarsy i poče přebývati v tom městě, nebo bieše kořec a neb miera v tom městě po šesti zlatých pšenice. Apollón otevře koráb i přikáza všem lidem města toho po pšenici jíti. A kořec a nebo strych pšenice po sedmi penězích měděných přikáza dávati. A tiem obživi to město. I přikáza, aby jeho kupcem