Vít Tasovský z Lipoltic: [Český překlad sbírky nálezů brněnsko-jihlavských, rukopis A]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. IV B 10, 1r–195v. Editor Jamborová, Martina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

O zvolení dědicóv

Dědicóv nemaje muož sobě dietě neb jich viece mužského neb ženského pohlavie za dědice zvoliti a náměstky neb vladaře je nad svým zbožím ustanoviti. A týmž obyčejem maje dědice muož jim jiné děti přispojiti a rovné učiniti s výmienkú spolukrevních svých bez odporu všelijakého.

O stvrzení dědictvie kúpeného

Dědictvie neb jiné věci pro dánie neb kúpenie, když bude řádně skonané, má {s}meziřádkový přípisek mladší rukoustálé býti, nebo v ciesařských starých práviech píše se takto: Na tom sme také zuostali, aby ten, ktož má v městě vlastenstvie, aby je mohl prodati, potřebú jsa hnut, bez odporu osoby všelijaké, ačkoli v městech druhdy obyčej jest, že příbuzný neb bližní prodávajícieho / kupujícieho odhánie od kúpené věci obyčejem, jenž slove abschuttencizojazyčný text německy a česky ssutie. {ssutí}marginální přípisek mladší rukou

O zprávě dědictvie

Jestliže by prodavač dědictvie, na němž jest úrok, kupujíciemu před súdem pravdu zamlče, prodal by za svobodné nebo dal, ačkoli ode dne postúpenie a odevzdánie čas a rok pominul by, avšak jestliže potom kupujíciemu byla by otázka o placení úroku od pána toho úroku a duovod svědomím listovním neb svědky věrohodnými, ačkoli tiem jest rok vládl, avšak prodavač bez odporu svými náklady a prací má zpraviti, nebo pravda zamlčena, kteráž zklamánie a lest přikryla jest, žádné škody nečiní tomu, jenž tiem ten rok vládl.

O dvojím rozdielu dědictvie, když pán káže prodati

Znamenaj, že dvoje jest dědictvie: jedno, jenž má ve vsi neb za vsí duom neb některý užitek, kdež podsedek sedí osobně; druhé, jenž nemá takového užitku, jakož sú zahrada, lúka, chmelnice a těm podobné. Nuže jestliže pán hodnú příčinú hnut jsa rozkázal by prvnie dědictvie úročníku neb purkrechtníku nebo podsedku prodati, jinému najieti a k vladení postúpiti, aby ten tu osobně seděl, a to přikázanie trojím napomanutím, z nich každé bylo by za 14te dní pořád zběhlých, přestúpil by, tehda dědictvie jakožto odběhlé neb opuštěné jmieno na pána spadne. Ale druhé dědictvie, jenž nemá zvláštnieho užitku, ale jest jemu pro bývanie podsedka přispojené, jestliže by všetečně v těch třikrát čtrnádcti dnech, t. v šesti nedělech, trojím napomanutím předešlým, prodaje neb směny zanetbalo by, tehdy by k ruce páně přišlo. Avšak spravedlivá a hodná příčina, pro nižto prodavač kupce mieti nemohl jest, roku napomanutie takového hodně prodlí.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).