O rozdielu mateře od dětí, komu dědictvie má ostati
Opět ač by pro druhé vdánie mátě z zbožie neb statku jim obecnieho svój diel chtěla by vzéti, ten diel z mohovitých věcí (ač sú), má jie dán býti, nebo poněvadž siemě a pamět otcova v dětech zoustala a ne v mateři, rozumnějíť jest, aby zbožie stálejšie, jakož sú věci nemohovité a dědičné, dětem byly dány.
O rozdielu dědictvie
Žena vdova majíc syna a dceru, jehožto jakožto prvorozeného milujíc viece, diel dědičný, kterýž spolu s dětmi měla dědinú, synu zvláště jest oddala bez pohoršenie jeho dielu, jenž v statku s jinými mějieše. A po smrti jeho vdala se mátě za druhého neb za jiného muže. {a tak dále}meziřádkový přípisek mladší rukou Poněvadž sestra sprvu tomu odpierajíc nepřekazila jest toho, dielu třetí čest mateři a dvě česti dceři správně mají dány býti.
O dědičném dielu nedochódčat
Ačkoli práva některých vlastí sú, aby panna obtiežena za třidceti a za devět, ale žena obtiežena za 38 aneb najviec nad to jednu neděl děti v životě vedlé přirozenie měly by nositi, jestliže dietě nenaplně toho času, totiž před tiem neb potom narodilo by se, dielu dědičného mieti nebude, avšak takové právo vedlé obyčeje z staradávna zachovaného viece za bezprávie nežli za právo má jmieno býti. Protož dietě od rodičóv manželsky a řádně spojených buďto před časem neb později zplozené dielu dědičného jemu příslušného zbaveno nebude, nebo poněvadž naroditi se dřieve neb pozdějie nenie to na dietěti, tehda neslušně to práva jemu příslušného bylo by zbaveno.
