vladařstvie a složená věc neb k schování daná muož požádána býti, když se koli skladateli líbí. A jestliže schovávač nenavrátí, potupen neb odsúzen bude, a zlopověstný učiněn bude, nebo při složené věci domněn jest lstivě činiti. Ale jiné jest při pójčené věci, jenž se nenavracuje, až se potřeba skoná.
Opět skládá li jich několiko a jedna složená věc zhyne, to skrze skládanie druhého nebývá váženo {t. sám schovávač ji zaplatí}marginální přípisek mladší rukou, nebo každému skladateli jeho věc složená má vrácena býti.
Opět v tom obdařena jest žaloba skládanie, {věc složená má vrácena býti i zloději }marginální přípisek mladší rukou že také i lúpežníku věc složená má vrácena býti, však jestliže pán té složené věci i s zlodějem požádal by věci složené, tehdy pánu má s právem vrácena býti, protož složenie vždy jest smlúva pravé viery.
Znamenaj pět příhod, z kterýchžto schovávač viněn jest z příhody nešťastné. První: ač slib zajde, druhá: předejde li obmeškánie tu příhodu, třetie: jestliže vina předejde, čtvrté: jestliže lest, páté: jestliže věc složena toliko pro vzatek za to. {Jinde takto stojí páté: je li věc složená toliko z milosti, a o tom klade hned ortel podepsaný.}meziřádkový přípisek mladší rukou
O složení věcí v truhle neb jináč zamčených u druhého
Přihodilo se, že Pavel, boje se lsti ženské, do komory spoluměštěnína svého truhlu zamčenú Mikulášovi s klenoty a s deseti kopami gr. v pušce zvláštním klíčem zamčené vložil jest, pronajav túž truhlu témuž Mikulášovi, dav k vieře schovati i poručil. A když Pavel častokrát do komory chodil, druhdy ano Mikuláš a druhdy ano jeho žena viděli, a klíči, kteréž jest sám choval, truhlu i pušku odmykaje, vybieráše a vkládáše což chtějieše, přihodilo se jedna dobú, že vedlé obyčeje s ženú Mikulášovú a s některakým mládencem do též komory od ženy jemu otevřené všed a před jich očima truhlu odmek, v pušce, kterúž též svú vlastní rukú klíčem, jehož sám choval, otevřev, deseti kop řečených jest nenalezl. I zavolal jest rychtáře a přísežných, kteřížto všedše do komňaty a pušku
