jestliže dva nebo jich viece přísežní vyznávají svorně, že by viděli, an má nahý kord v ruce a rameno kuklú otočené, ale že skutku raněnie sú neviděli, a také ač by svědčili, že by utiekaje uhoněn byl, takový obžalovaný, poněvadž přísežní z viděnie raněnie nesvědčili by, znamenajíc život jeho, jak jest živ byl, muož se spravedlivě očistiti. Ostatku hledaj o tom nahoře o obžalobách, obžalovaných a o pokutách.
O přísaze a rukojemství za vraždu
Ktožkoli byl by obžalován pro vraždu prostú žalobú, sám se na kříži očistí. A kterýžkoli měštěnín má v měsckých zdech za třidceti hřiven dědictvie, móž za vraždu slíbiti. Jest li kto obžalován z vraždy, chtě se očistiti, sám sedm na kříži své neviny dokáže s muži viery hodnými, tiemto však obyčejem: najprv {žalobníku}meziřádkový přípisek mladší rukou přiseže, že nenie vinen, jiní pak přisahú, že sú viděli nevinu jeho, poslední třie přisahú, že ti čtyřie spravedlivě sú přisáhli.
Též podobně přisáhnú ti, jenž brániece života svého někoho zabijí. A uteče li obžalovaný, nechtě ku právu státi, z dřieve řečených třidceti hřiven dostane se žalobníku 23, rychtáři pět a přísežným dvě hřivně.
O zapsání pro vraždu
Bude li kto zapsán pro vraždu, beze všie odpornosti města rok a den prázden bude, pakli po vyplnění roku milost od nepřátel měl by, dřieve než do města vejde, dát přísežným hřivnu a rychtáři puol hřivny.
Ktožkoli v jednom městě královském byl zapsán neb v některém jiném miestě, ve všech jiných městech a miestech královstvie a krajin, za psance
