Mi[72r]číslo strany rukopisuchal archanjel řekl jest: „Spolusluhy jsme Pána, stvořitele našeho věčného, nebuď vám to divno, ani se o to rozpakujíc, rozmýšlejte, poslušenstvie a rozkázaní učiňte Pána Boha našeho. Neb viete to, že i jiné věci divné v nově staly sú se skrze veleslavnost jeho, jakožto stvořenie nebe a země, vod, zvieřat, ptactva a hovad a jiných divných věcí mnoho, i kto by je vypravil. A kterak se jest stalo, my nevieme. Protož hodnéť jest a slušné učiniti spěšně rozkázanie Pána našeho Hospodina.“ Tehdy Michal sám [s]text doplněný editorem svými anjely najprv klaněl se jest obrazu božiemu, potom všichni anjelé i archanjelé ze všech kóróv nebeských kromě kóru jediného, v kterémž Lucifer s svými anjely bieše. A Hospodin všemohúcí, držieše stvořenie své v moci rukú svých, okazuje je všem přebývajícím v říši nebeské. A ten den stala se jest slavnost veliká Bohu najvyššiemu od mocností nebeských a zpieváchu pieseň: „Požehnaný Pán Buoh náš a velikost milosrdenstvie jeho na věky věkóv, amen.“ I padechu k zemi všichni na tváři své řkúce: „Svatý jsi, Hospodine, stvořiteli náš, aniž kto moci bude roven tobě učiněn býti po všecky věky věkóv, amen.“

I stalo se jest, když Lucifer zaslyšal jest hlasu tohoto, že by žádný Hospodinu vrovnati se nemohl, vhlédl sám v krásu světlosti své, zapomanuv na všemohúcnost Najvyššieho, a v tom sobě pomyslil a řka: „Pokusím toho, budu li moci roven býti Najvyššiemu, poněvadž světlost nad jiné mi jest dána.“ Tehdy Michal uzřev, an se Lucifer neklaněl ani poctivosti Hospodinu které činil, divieše se tomu, i šel k němu a mluvil a řka: „Lucifer, proč ty zhrzieš učiniti rozkázaní Pána Boha našeho[s]našeho] naſſieho, aniž jsi sě klaněl stvoření božiemu vedlé rozkázanie jeho, aniž si se samému klaněl, ani piesně zpieval?“ I řekl jest Lucifer: „Jsi li ty poslednější obrazu tohoto božieho, klaněj ty se jemu, ale jáť sem od Boha ovšem stvořen, ale prvníť sem jeho, a protož nezdáť mi se poddávati nizšiemu a poslednějšiemu. Neb viem, Michale, že ty sám mně