papr[127v]číslo strany rukopisusky nebeské a budu roven Najvyššiemu.‘ I rozhněval sě jest proto Pán Buoh a přikázal jest nás s anjely našimi vyhnati. I vyvrhl jest ven slávu naši a pro tě na tento svět sehnáni jsme od slávy našie a přiebytkóv našich a svrženi sme na zemi. A ihned učiněni sme v bolesti a oblúpeni sme z také slávy. I měli sme pak viděti tě v také radosti? Protož lstí obklíčivše ženu tvú, svedliť sme ji a Buoh přikázal jest tě pro ni vyhnati z plnosti slávy rozkoší svých, jakožto i my vyhnáni sme od slávy našie.“ To když jest Adam uslyšal od ďábla, i řekl jest: „Pane Bože mój, život mój jestiť v rukú, zjednaj, ať tento protivník mój daleko přebývá ode mne, kterýž hlédá duši mú zahladiti. A račiž mi dáti slávu svú, kterúž on ztratil pro neposlušnost svú.“ A uslyšav to ďábel, řekl jest: „Dobře jsi sám poslušný: tak jsi strpěl rozkázanie božie a zachoval, až jsi též psotú sehnán jako i my. Nehanějme sebe, vše jsme šeří.“ A řek to ihned jest, neukázal sě jemu viece.

Ale Adam zuostal jest v pokání čtyřidceti dní v řece jordanské. I řekla jest Eva k Adamovi: „Život tvój, pane, odkad jest tobě? Nebo jakožto prvé, též druhé zbaven si jeho, a nejsa sveden. Ale já života zbavena jsem a svedena, nebo sem neostřiehala přikázanie božieho. Protož nynie rozděl mě z světla života tohoto, a neboť puojdu k západu slunce a buduť tam, ažť umru.“ Jenž neodpověděl jie slova.

A když uzřela to Eva, počela jest jíti k západu slunce do těch krajin a počala jest lkáti hořce s velikú žalostí. A učinila jest stánek, majíc v břiše plod. A když sě jest přiblížil čas porodu jejieho, počela sě jest mučiti bolestmi i zvolala jest Hospodinu a řkúci: „Smiluj sě nade mnú, Hospodine, Pane mój, a spomož mi.“ I nebyla jest uslyšána aniž bieše milosrdenstvie božie při ní. I řekla jest sama v sobě: „Kto zvěstuje pánu mému Adamovi? A prosímť vás, světlosti nebeské, když sě navrátíte k východu slunce, povězte pánu mému, žeť se trápím bolestmi.“ I srozuměl jest Adam skrze hnutie jich, že by sě Eva mučila velikú bolestí. I řekl jest: „Žalost přišla mi jest, snad hadové přišli sú k Evě a bojují s ní u veliké jejie tesknosti, poněvadž Pán Buoh nepřiezeň uložil jest mezi nimi věčně, když dával na nás zlořečenstvie v ráji.“ A vsta[128r]číslo strany rukopisuv