[122v]číslo strany rukopisusami na sě učiniti, k dobrému je napomínajíce? Haha! Jake nechajíce těch majestátuov i poraditi[ex]poraditi] poradili sě sami[115]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 98v: i poraditi se s nimi rukama, aby ne vždy po jich vóli bylo, ale druhdy také po naší. A pomněte mě, žeť se naše jméno tak rozmnožuje, budete li tak listoví[116]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 98v: lítostiví válečníci. Ale chcete[ey]chcete] chte li válečníci býti, veďtež chutně a s kohožkoli móžete bíti, vezměte, zabíte, palte, mučte, jímajte, šacujte, holdujte a dajte svobodu chudým [a ztracencóm zúfalým]text doplněný editorem[117]text doplněn podle rkp. KNM IV E 6 na f. 98v, ať škodie všem pořád neb polem vytrhnúce, zatočmež sě v této vodě rajské a převeďme ji ale sem, ať nás obvlažuje i naše pomocníky. A bude liť nám těžko, utečem zase bez škody, nebť v ráji jich viece nenie, než ten Adam a ta jakás Eva a dva z roty toho Michala, toť jich ta moc tak veliká bieše. Byšte mě ale odpustili a sami se podívali, uzřeli byšte, jak bych já jich poklidil, těch panoší Michalových. Ale vy mně vždy všeho odmlúváte, jako bych já zle mluvil, a má řeč vám příjemna nenie. I naposledy já sě někdy s někým o to zderu, aby tak ze mne kunštóv nepósobili, poněvadž služebník jsem pána mého jako i jiní.“ I vece Luciper: „Pane Lunarie milý, prchlivost tvú obrať v krotkost, nebť řeči tvé podobné jsú i slušné, ale vieš, že na jiném mocnost naše přestala jest. Potomť nás to nemine, máť sě potom státi s tvú radú. Jediné nebuř sě hněvivostí svú, a také by sě měl s námi bíti, vaditi. Vieš dobře, že máme silné nepřátely. Radše pomáhajme jeden druhému proti moci nepřátelské, a takť sě moc a jméno naše rozmáhati bude, a bázní jsúc otrápeni, musieť sě nás báti. I mějž dobrú mysl a ne všem řečem věř.“

I stalo sě jest, když tak ďáblé rozmlúváchu mezi sebú, přišlo jest poselstvie z ráje od špehéřóv[ez]špehéřóv] ſſpehorzow, že anjelé, kteříž biechu při Adamovi a Evě, odešli sú k Hospodinu do radosti nebeské. A s tiem poselstvím[fa]poselstvím] poſelſtwiem přišel jest Uzurneus, bývalý v těch běziech. I svola Luciper radu svú a posla chutně po Loquencia. A když sami jediné v radě biechu, kázachu mezi se vstúpiti Usurneovi. A když Usurneus mezi ně do rady vstúpi, počestné pokloněnie učiniv, poče mluviti a řka: „Osviecený pane náš i vy všichni, tak jakož mně i s mými tovařiši poručeno jest od pána Loquencia, pílni jsúce, spatřovali sme, kterak v ráji při tom Adamovi děje sě. I račtež věděti, že nynie ti strážní, kteříž střěžiechu jich, odešli sú do nebe k činění poctivosti Bohu svému, jsúce vnuknuti od Boha všemohúcieho. A což dřieve Adam s Evú chodiešta, to již každý sám toulá sě, patřiece na dřievie rozkoší božských. A totoť vám znamenie dávám, že Adam u dolejš[123r]číslo strany rukopisuieho