[129v]číslo strany rukopisuNeb viete i znáte úmysl mój, že já s Bohem přiezni nežádám ižádné, lečby nám všem od něho stalo sě spravedlivé, aby nás odprose, což nám křivdy a žalosti učinil, i navrátil nás u příbytky naše a v duostojenstvie a v čest věčnú do královstvie nebeského. Také za toť vás všech prosím, abyšte sě k tomu přičinili pilně, ať by ten Buoh nespravedlivý obojím královstvím nevládl, nebeským i zemským, ale ať má na svém nebeském dosti a nám ať zemského královstvie nechá ani nám v něm co překážie, než my ať máme plnú svobodu aspoň na světě zemském. Poněvadž nám nechce dopustiti svobody mieti v našem dědičném v království svém nebeském, než sehnav nás i drží nám to mocí. I vládněmž my aspoň svobodně zemskými, nebeské opustiece, a nedajme sě od toho odtisknúti, lečť moc mocí odolána a přemožena bude.“

A když Lunarius svú řeč dokona, tehdy svolichu k tomu všichni čertie, kteří v té radě biechu, aby měl moc na svět jíti, a plnú svobodu tam zjednaje, zase sě k nim navrátiti a v tom ani pro to aby hyndrován nebyl od nižádného. Také líbieše se jim to, aby svět, kdež mohú, pod svú moc podmaňovali a v drženie jeho vešli. A tak čertie za to mějiechu, že všiem světem vládnú od té chvíle, neb jim v tom překážky dlúho tak nestalo se jest tak znamenité až do té chvíle, když Hospodinu vnukováchu, aby jim počest učinil, že jemu chtie královstvie všeho[fu]všeho] wſſieho světa dáti. Tu poznali sú opět moc velikú jeho zvláštní, neb slovem svým odehnáni jsú od něho, když jim řekl: „Jdi, Šatanáši, nebudeš pokúšeti Pána Boha svého, ale jemu samému slúžiti budeš.“ Tu nový hněv povstal jest mezi čerty tak, že sú lidi na světě svým vnuknutím proti spasiteli svému zbúřili, aby byl shlazen s světa vedlé člověčenstvie svého, v kterémž pro milovánie lidské ponížiti se ráčil, jakož o tom evanjelisty vyznávají.

I stalo se jest, když tento jistý ďábel Lunarius připravil sě řádně a podobně, jakož obyčej jest k takým věcem, pojem s sebú špehéře jednoho jménem Torquerina i bral sě na svět. I šel jest upřiemo do krajin východa slunce, kdežto přebýváše Adam s Evú a s syny svými, nebo tudy jeho