Stalo sě, když chvála a čest a zpievanie v času uloženém v nebi umenšováše sě, tehdy anjelé ti, kteříž k stráži Adama a Evy biechu zpósobeni, navrátili sú sě zase do ráje. A uhlédavše Adama, an se kryje v listu rajském, divili sú sě a vecechu: „I proč tak svobodně nechodíš v rozkošech rajských, poněvadž svoboda tobě dána jest?“ I vece Adam: „Poznal sem sě sám i stydím sě mezi vámi choditi, neb zpósobu těla na sobě mám a údy při mně tělesny sú, ale vy podlé přirození svého toho jste zbaveni. A lekše se anjelé, zamútichu sě a vecechu: „Zajisté snad s’ ty z dřeva zapověděného jedl?“ I řekl Adam: „Eva mi podala ovoce a sama prvé jedla jest a já s ní také.“ I vece k němu anjel: „Poněvadž ty opustil s’ Boha skrze neposlušenstvie, opusť tě skrze svú spravedlnost Pán Buo[119]Buo: buo náš. Jistě učinil s’ veliké zlé před Pánem, jenž přijde na tě a na tvé pokolenie na věky. A aj, Hospodin jdeť sem k spatření[fg]spatření] ſpatrzenie všech věcí, jenž ovšem tajno nenie jeho i to, že jste trhali ovoce z dřeva zapověděného.“ I vece Adam: „Pane, jinak učiniti neviem, než skryji se před tváří jeho, zda by pominulo jeho tváři rozhněvánie, neb sem sám ovoce netrhal ani kázal trhati.“ Vece anjel: „A nikto zapřieti bude moci před ním kterých svých tajných věcí, poněvadž všechno skrze něho učiněno jest a bez něho učiněno jest nic. To jest hřiech, kterýž jsi ty učinil. Bez něho nechtě v poslušnosti býti, zvolil jsi sobě neposlušnost, pro kterúžto mnoho zlého trpěti budeš i s pokolením svým na věky.“

I stal sě jest hřmot veliký v ráji. A aj, anjelé boží jdiechu před Hospodinem v čas polední do ráje. A Hospodin s množstvím velikým anjelóv svých všel jest do ráje, ale Adam bieše sě skryl před tváří boží. A zavolal jest Hospodin a řka: „Adame, Adame, kde jsi?“ Ne proto, by nevěděl, kde jest. Ale treskce jeho napomínaním, aby sě poznal, kde jest, neb v něm Buoh milostí svú tak nebieše, neb porušenie těla dopustil jest mieti, jenž prvé toho nemělo jest. I vece Adam: „Pane, teď sem.“ I řekl mu Hospodin: „Poď sem ke mně.“ Odpověděl Adam a řka: „Pane, jsem náh a nemám se čím odieti, i stydím se jíti před tvář tvú.“ I řekl jemu Hospodin: „Kto tobě pověděl, že ty náh jsi?“ Řekl Adam: „Pane, tu, kterúž jsi mi dal za ženu, utrhla jest jablko s dřeva života a jedl sem, aniž sem já jeho trhal ani trhati kázal.“ I zavolal jest Hospodin Evy a řekl k ní: „Proč jsi trhala a jedla ovoce od dřeva života, poněvadž vám zapověděno jest?“ Řekla jest Eva: „Pane, had zajisté oklamal mě jest, neb mi řekl jest, že budem jako bohové, vědúce zlé a do[124v]číslo strany rukopisubré,