[119r]číslo strany rukopisužidovské královstvie bude zahlazeno. To král Šalomún uslyšav, to dřevo hluboce v zemi pohřésti kázal, na kterémžto miestě potom rybník byl učiněn, kteréhožto rybníka voda, jakžto se píše v svatém Čtení, nemocné uzdravováše. A když se umučenie našeho spasitele přiblížilo, to dřevo nad vody zplulo a židé je uzřevše, kříž svatý z něho učinili. A tak jest psáno, že to dřevo dvě stě let v zemi ležalo, ale svatá Helena, Konstantinova ciesařova mátě, nalezla.
Za těch časóv bylo se sebralo množstvie rozličných cizozemcóv, kteřížto vojensky se povzdvihše, přes Dunaj se přebrati zamyslili, chtiec všecky země podbiti pod svú moc. V kterémžto vojště za starostu Maxencius byl a jakž praví knieha Školastika, když ten Maxencius najprvé na ciesařské vlasti táhl, tehda Konstantinus ciesař se silně sebrav, k tomu městu, ješto Malbinum slove, chtě s ním bojovati, táhl. A v tom u velikém myšlení vzhóru vzezřev, nebeské pomoci poprosil. A když usnul, uzře u vidění v nebesiech znamenie svatého kříže, ano se u plamenné kráse stkví a podlé toho andělé stojiec, k ciesařovi promluvichu a řkúc: Konstantine, skrze to znamenie svítězíš. Tehda Konstantinus ciesař se velmi obradovav, znamenie svatého kříže na svém čele učinil, a na své korúhvi i na všech praporciech i na svých rytieřóv odění kříže učinil a v své pravé ruce kříž zlatý nesl. Zatiem Maxencius tajně kázal na mostě podvrtle činiti, aby, ciesař tady jeda, u vodu upadl. Ale bóh tomu nechtěl. A když ciesař k mostu svými lidmi táhnieše, tehda Maxencius v té pilnosti podvrtlóv
