[114v]číslo strany rukopisuráno všickni se opět sšedše, nábožně k predikátoróm nesli. Který jest tu byl křik, kteraký pláč od nábožných křesťanóv, žalostivo jest o tom vypsati. A když jeho tak nesiechu, kteříž slepí, nemocní nebo belhaví jeho svatého těla se dotkli, všickni uzdraveni byli. A potom to svaté tělo, když bylo na poctivém miestě pochováno, tolik jest bóh divóv svatých tu ukázal, až papež Innocencius jeho svatostí skrze ty svaté divy se ujistiv, po roce to svaté tělo pozdvíhati kázal a svatého Petra mezi všemi svatými mučedlníky boží mocí připsal. Co jest bóh pak potom skrze svatého Petra slavných divuov učinil i do dnešnieho dne činí, v tom jest po všech zemiech slavná čest i chvála bohu věky věkóm. Amen.
Svatého Filipa apoštola[cw]apoštola] apoa
Svatý Filip apoštol když dvadceti let v té vlasti, ješto Syria slove, slovo božie káže, pohané jeho jemše, před své bohy vedli, nuziec jeho, aby obět jich bohóm vzdal. V túž hodinu veliká san z podzákladie vyšedši, syna biskupova, kterýžto biskup tehdy k oběti oheň podlé obyčeje připravováše, inhed zahryzla a dva rytieře, jichžto sluhy svatého Filipa u vězení drželi, ta saň v tu hodinu udávila a jiné lidi okolo sebe tak smrdutým duchem nadchla, až se všichni roznemohli. Tehda svatý Filip k nim promluvil a řka: Radím vám, věřte mi na tom, obořte tuto diáblovú modlu a miesto nie kříž boží pozdvihnúc, jemu se klanějte a uzříte, ano vaši nemocní sú uzdraveni a tito novoumrlí vzkřiešeni
