na[114r]číslo strany rukopisujeli, aby toho božieho muže někde dostřeha se zabil. A když v jeden čas z toho města, ješto Kumis slove, do Mediolána jdieše s tiem úmyslem, aby kacieře vybieral, potkal jeho na cestě ten kacieř najatý. Jehožto nepoznav, otázal a řka: Viete li co o tom, kde jest bratr Petr, ješto kacieře vybierá? Jemužto svatý, skrze svatého ducha znamenaje, že jeho prosba, již dávno na bohu žádal, se koná, inhed pokorně kuklu sněm, svoji ruce na prsech položiv, vece: Jáť sem ten! Učiň nade mnú, co chceš. Hotov sem pro svatú vieru a pro mého milého Jezukrista umřieti. V tu dobu ten kacieř nóž vytrhna, v jeho svatý leb vdružil. A to učiniv, po jeho tovařiše, chtě jej také zabiti, běžal. Jemužto osm ran noževých dav, k svatému se Petru, chtě jeho dobiti, navrátiv, nalezl jeho, an na cestě ležie, loktem se podepřev, své ruky prst v své krvi omáčeje, na zemi před sebú píše: Věři u bóh v otce, všemohúcieho hospodina. V tu dobu ten kacieř dav jemu nožem proti srdci druhú ránu, pryč běžal. A to vše, kterak se jemu přihodilo s kterak jest jeho nalezl, an svú krví po cestě píše, kacieřóm rozpravil.
Zatiem obec mediolánského města jeho smrt zvěděvše, velmi toho žalostiec všichni, i staří i mladí. Arcibiskup se všemi duchovními a se vším žákovstvem proti jeho svatému tělu nábožně vyšli a pro veliké množstvie lidu toho večera musili s tiem svatým tělem u svatého Simforiana v klášteře před městem přes noc ostati. A nazajtřie
