své dietě zabiti, z druhé strany zahlazenie všeho svého národa se bojiešta. Proněžto to sobě vymyslišta, že vzemše dietě v jedno pletené osudie, a to rúchami a smolú tak uhradila, že tam voda jíti nemohla. A to připravivše, u moře je uvrhli. A tu jím tak dlúho mořské vlny plýtvaly, až sú je k jednomu ostrovu, ješto slove Škariot, i přinesly. A od toho ostrova Jidáš přijal příjmie Škariot.
V tu hodinu té vlasti králová podlé moře s pannami se procházejíc, uzřela, ano na moři plýtvá to pletené osudie, v němžto to dietě, Jidáš, byl u moře uvržen, chtiec ohlédati, co by to bylo, kázala k sobě přinésti. A nalezše krásné dietě, že dětí nejmějieše, vším srdcem vdechši, vece: É, bych já měla takéto dietě, aby toto královstvie neosiřelo! Zatiem kázala toho dietěte tajně chovati a pořekši se, by byla těžka dietětem, toho léta, podlé času, by dietě měla, pronésti kázala. Proněžto král i všechna země se obradovali a toho dietěte velmi snažně chovati kázali.
Potom po některých časiech králová s králem dietětem počela a v svój čas pravého královice urodila. A když tě obě dietětě, Jidáš a královic, podrostešta, počešta spolu, jakžto děti činie, často hráti. A v té hře Jidáš často královice kvieléše a kdež mohl, tu jeho zatrháše. To králová znamenavši, a to dobře vidúc, že syn jejie nenie, jala se jeho často bíti, všakž pro to své zlosti neostal aneb ostati nechtěl. A najposléze na králově dvoře se proneslo, že Jidáš královic nenie, ale nalezenec. Proněžto toho se Jidáš
