kosti zbaviti. Tehda svatý Blažej ruku naň položiv, bohu se pomodlil, aby netoliko ten mládenec, ale všickni u budúciech časiech, kteříž by jeho svaté jméno vzývajíc, za kterú nemoc prosili, aby je hospodin milostivě uslyšal. A inhed ten té kosti zbaven byl. Jedna také chudá žena jediný vepř měla, jehožto jí vlk, přišed polapil, do lesa s ním utekl. Tehdy ona s pláčem k svatému Blažeji přišedši, poče jeho prositi, aby jí vepřka vlkovi vrátiti kázal. K tomu jí, ulyzna se, svatý Blažej vece: Nezamucuj se, neb se tvá škoda navrátí. A jakžto brzo svatý Blažej vece, tak inhed vlk jí živého vepře vrátil.
A když jednoho času svatý Blažej do města všel, kázal jeho té vlasti súdce jmúc, v žalář vsaditi a nazajtřie před sebú postaviti. Před nehožto když nazajtřie přiveden, přijal jeho jasně súdce a řka: Radost tobě buď, Blažeji, našich bohóv přieteli. K němužto svatý Blažej vece: Raduj se i ty, dobrý súdce. Ale neřiekaj, byť toto bohové byli, neb diáblové sú a věčnému ohni i s těmi, ješto jich následují, jsú poddáni. Z toho se súdce rozhněval i kázal jeho kyji bíti a v žalář vsaditi.
To ona chudá vdova, jiežto byl vlk vepř vrátil, uslyševši, ten vepř zabila a svatému Blažeji paznohty a hlavu připravivši, svieci a chléb do žaláře přinesla. Jiežto svatý Blažej snažně poděkovav, řekl: Radímť tobě, na každé léto ve jmě mé svieci v kostele ofěruj. I ti, i ktož to učinie, utěšenie přijmú a dobře jemu bude. To ona potom viec učinila a na všem veliké prospěšenstvie měla.
Potom když svatého Blažeje z žaláře vyvedše, nikterakž přemluviti nemohli, kázal
