v těch mukách ustavičně hroznú bolest trpiechu, anjel boží přišed s nebes k nim, jich posílil a řka: Nebojte se, neb po malé hodině věčnú odplatu přijmete. Zatiem súdce kázal je v oheň umetati, ale boží mocí nic jim oheň neuškodil. Jimžto súdce vece: Asa již svých čáróv nechajíc, našim se bohóm modlte! K němužto ony vecechu: Učiň z nás, cožs počal, neb sme do nebeského královstvie pozvány. Tehda jim súdce kázal hlavy stínati. Ale ony svaté ženy poklekše, bohu se modlili a řkúc: Hospodine milý, jenž si nás ráčil od pohanské temné viery odlúčiti a nás v svaté vieře křesťanské potvrditi, přijmi dnes naše dušičky k své svaté milosti do věčné radosti. A jakž tu modlitbu učinichu, tak inhed kat jim hlavy stínal a ty duše k bohu šly.
Zatiem kázal súdce svatého Blažeje před se přivésti. K němužto vece: Již lis se rozmyslil, aby se našim bohóm modlil? K němužto svatý Blažej vece: Učiň nade mnú, což chceš, neb nad mým tělem moc máš. Tehda jeho kázal súdce do jezera uvrci. V tu hodinu svatý Blažej vodu požehnal a inhed jako na suché zemi stoje, vece: Jsú li tvoji bohové praví, to inhed ukažte, vendúce sem ke mně. V tu dobu se pohanové naň řítichu a inhed v tom miestě pět a šestdesát jich utonulo. Tehda anjel svatému Blažejovi se zjevil a řka: Otče svatý, vyndi ven z jezera a přijmi tobě bohem připravenú korunu. V tu dobu svatý Blažej z jezera vyšel a ten nemilostivý súdce jemu hlavu inhed stieti kázal. V tu hodinu svatý Blažej na zemi poklekl, bohu se pomodlil a řka: Mój milý hospodine, za to tvé svaté milosti prosím, kto by kdy v které nemoci sa, mé pomoci
