[33v]číslo strany rukopisukaždý den mši od svaté královny pěl aneb slúžil, proněžto, když před svatého arcibiskupa pohnán, dali mu vinu, by jiné mše neuměl slúžiti, proněžto svatý Tomáš službu jemu zapověděl. A když jednú svatý Tomáš svú žíni, jenž[27]jenž] sic! vždy na nahém těle nosieše, chtěl zšíti a ztvrditi, svlek s sebe tu žíni i schoval, aby ji potom tajně ušil. Tehda matka božie, Maria, zjevila se tomu knězi a řkúc: Jdi k arcibiskupovi, rciž jemu: Ta jistá, jiežto sem já po vše časy mši četl, ta tobě žíni tvú na takémžto miestě večas opravuje a šije. A toť tobě znamenie, že těch črvených nitek, jimižto jest šila, podlé žíně nětco ostavila, a takť jest vzkázala, aby mě opět k službě jejie mše zase navrátil. To svatý Tomáš uslyšav a tak, jakžto kněz řekl, nalezl, velmi se podivil a tomu knězi mši slúžiti odpustiv a jemu zapověděl, aby toho viděnie nižádnému nepronášel.
A zatiem, když svatý Tomáš práv kostelních bráně, královi nikterakž nepovolil, v jednu hodinu rytieři královi v udění přišedše, nepoctivě zvolachu ptajíce se, kde by arcibiskup byl. Proti nimžto muž boží vyšed v tichosti, vece: Aj toť sem, co mi chcete? K tomu oni vecechu: Přišli sme, abychom tě zabili, a již déle živ nebudeš. K nimžto boží muž vece: Já sem pro hospodina, pro pravdu a pro práva kostelnie hotov umřieti. A když mne hlédáte, přikazuji vám mocí všemohúcieho boha, abyšte nižádnému z těchto mých nic nečinili, a já mému milému hospodinu i jeho milé matce Mariji i všem svatým i svatému Dionyziovi mého kostela
