neuvěřivši vece: Viz, kterak se se mnú lstivě obchodí tento obludník a kterakť mnú klamá tento druhý Jidáš. A když tak jemu dlúho otevřieti nechtieše, vece jie svatý Adrianus: Otevři spieše, neb mne zde viec neuzříš, proněžto větčí žalost mieti budeš. A již mne sluhy ciesařovi hledajíc v žaláři nenaleznú, mé svaté tovařistvo za mě i za se viec trpěti bude. To jeho hospodyně Natalia uslyševši, inhed jemu dóm otevřela a před ním křížem padla a odtad spolu k žaláři šedše. Sedm dní Natalia jiezvy tiem svatým krásným prostěradlem utierala. A když ten den přijide, v němžto ciesař kázal ty svaté před se vyvésti, s nimižto svatý Adrianus pojide, k němužto přistúpivši jeho hospodyně Natalia, vece: Pomni se, milý hospodáři, aby se nelekal, když na muky pójdeš. Měj to tvrdě na paměti, že tuto málo přetrpě, budeš se s anděly v nebesiech radovati. A když svatý Adrianus nerodil se ciesařovým kázaním modlám pohanským modliti, kázal jeho ciesař kyji bíti nemilostivě. V tu hodinu Natalia k těm svatým, kteřížto v žaláři ještě biechu ostali, běževši, jim za svatú novinu povědě a řkúc: Vězte to, že tam mój hospodář již pro milého hospodina počal trpěti. To řekši, zase se spěšně vrátivši, uzře, ano Adriana, jejieho hospodáře, silní čtyřie katové rozličně tepúc a derúc, trýznie, tak že jeho třeva z jeho svatého života plýváchu. Avšak ciesař jeho opět kázal do žaláře vésti. K němužto přišedši Natalia a tak jeho ztrýzněna vznak ležiece uzřevši, podloživši ruku jemu pod hlavu, s velikým pláčem k němu