král Polimius, svázal a tak svázána lidem ukázal a jeho modly samému diáblu zbořiti sem kázal. Moci li tak budeš z mého boha učiniti, a ty čiň! Pakli nebudeš moci, já tvé bohy zbořím a ty u mého pravého boha uvěř! Netáhl svatý apoštol toho dořéci, až královi vzkázachu, že jeho bóh, jenž slovieše Baldach, spadl a na kusy se rozbil. [To král uslyšav,]text doplněný editorem[160]To král uslyšav] doplněno podle KNM III D 44 rúcho, jež na sobě mějieše, rozedřev, svatého Bartoloměje kyji bíti kázal a potom jej odrúc, hlavu jemu stieti. A když se to stalo, křesťané jeho tělo svaté pochopivše, jakž slušie, poctivě pochovali. Potom král Astrages a ti kněžie pohanští dotad od diáblóv lomozeni, až v své strasti zdechli a král Polimius, bratr jeho, apoštolem na vieru obrácený, biskupem učiněn a tu třidceti let v svatém příkladě bydliv, nábožně schoval.
O svatém Bartoloměji apoštolu jeden mistr znamenitý, svatý Teodorus, takto píše, že svatý Bartoloměj, když v rozličných vlastech kázal, kterýmžto vlastem taká jména byla Likaonia, Armenia, India, tu jat, mučen, odřien, naposledy pro vieru hlava jemu sťata. O němžto svatý Teodorus píše a řka: Raduj se, milé slunce, ješto veš svět osvěcuješ, svatý Bartoloměji, ješto si jazyk horúcí, jímžto všemu světu múdrost seješ. Tys usta božie, světu božie slovo volajície, ty si studnice, z niežto teče svatý pramen hřiešným na uzdravenie. Ty si ten, ještos svú svatú krví jako hedvábným postavem pro vieru Jezukristovu zemi skropil. A tos vše snažným srdcem snesl, aby svého boha Jezukrista po světu pravú vieru pravú rozplodil. Proněžto do nebes si vzat. Amen.
