učiň. V tu dobu jeden múřenín jim se ukázal převelmi črný, jehožto tvář podlúhovatá ostrá, brada dlúhá a vlasy až do pat, oči plamennie, z nichžto jiskry jako z ohnivého železa prcháchu. Jemužto také z úst hrozný jako z síry oheň plápoláše a ruce plamenným řetězem svázáně szadu mějieše. V tu dobu anjel k němu promluvil a řka: Proto, že si svatého apoštola uposlúchal a všecky modly v chrámě zlámal, rozvieži tě, aby šel na takú púšť, kdežto ižádný člověk nebydlí. A tu buď až do dne súdného. V tu dobu anjel jej rozvázal a inhed diábel s hrozným hlukem, s přeludovým hlasem křiče i zmizal a boží anděl, ano všickni vidie, do nebes se vrátil. A té země král, Polimius, s svú královú i s dětmi a se všemi lidmi svatý křest přijal a učedlníkem se svatého apoštola učinil.
Tehda všickni pohanští kněžie sebravše se i brali se k královi, jemužto Astrages jméno bylo, a jemu žalovali a řkúce: Přišli sme k tvé milosti, žalujíc na toho Bartoloměje čarodějníka, skrze něhož smy své bohy ztratili a svého krále, tvého bratra, po jeho vieře postúpivše, smy nalezli. To král Astrages uslyšav, u velikém hněvu tisíc oděncóv, aby apoštola jeli, poslal. A když jej před král přivedli, promluvi k němu král a řka: Ty li si ten, ještos mého bratra na zlú cestu převrátil? Apoštol k němu vece: Já sem jeho nepřevrátil, ale na dobrú cestu obrátil. Král jemu vece: Věz to, že jakožs ty mého bratra na té postavil cestě, aby svého boha ostana, v tvého boha uvěřil, takež já učiním, že ty svého boha ostaneš a mému obět vzdáš. K tomu apoštol vece: Já sem toho boha, v něhožto jest věřil tvój bratr,
