jeden biskup svatý v těch vlastech, jehožto matka svatého Augustina s velikým snaženstvím prosieše, aby za jejieho syna Augustina obrácenie poprosil. K niežto ten otec svatý jako proročsky odpověděl a řka: Nerozpakuj se, buď bezpečna, neb kterak to móž býti a ty tak mnoho k bohu proň pláčeš, by kdy tvój syn mohl zahynúti! Zatiem svatý Augustin, nedav věděti mateři, s svého města Kartágo do Říma šel a tu k sobě množstvie sebral učedlníkóv. Toho času z Mediolána toho města posel poslán k římskému starostovi, jemužto Symacus řiekali, prosiec, aby jim mistra leckterého poslal, jenžto by v umění pořádné řeči žákovstvo učil. Tehda svatý Augustin římským starostú do Mediolána poslán. A tehda bieše tu svatý Ambrož biskupem. K němužto přišed svatý Augustin, jeho kázanie rád poslúchal. Tehda matka svatého Augustina po něm dlúho túživši, do Mediolána k němu přišla a tu jeho jakžto na váze, ani naprosto křesťanem, ani o všem již blúdiecieho, nalezla.
A když jednú svatý Ambrož proti těm bludóm dlúho kázal a rozličného písma rozomem toho dolíčil, že ta viera Manichea kacieře bludná jest, to svatý Augustin znamenav, poče v svém srdci tu zlú vieru tupiti a pravé viery snažně hlédati, s pravým srdcem jie žádaje, kterak jest potom ta svatá žádost jemu v srdci padla. O tom sám svatý Augustin v Kněhách zpovědlných píše a řka: Když sem tě najprvé, milý hospodine, poznal, obrazil si prvnie má nemocná vzezřenie, divným svým osviecením ve mně převysoce světlými paprslky posvěcuje, a inhed sem se potřásl v tvém svatém milování. Tu hrózu maje v sobě, nalezl sem
