zetřieti. V kteréžto hrozné bolesti vždy boha chváléše. A když tak v své bolesti bohu se modle, kleče k zemi ničieše, dva anděly jemu se zjevišta a řkúce: Sluho božie, vzezři k nebesóm a uzříš. Tehda svatý Timoteus k nebesóm vzezřev, uzřel, ano nebesa otevřena a Ježíš Kristus korunu z drahého kamenie v ruce drží, k němu takto řka: Tuto korunu tobě chci dáti. To jeden pohanský muž, jemužto Apolinaris jmě, uzřev, křtíti se kázal. Proněžto inhed kázaním římského starosty oběma hlava sťata a duše do nebes vzaty. Amen.
Život svatého Simforiana
Svatý Simforianus uzřev, ano pohani veliký hod činie a modlu svého boha před starostu, jemužto Eraklius řiekali, s velikú poctivostí nosie. Tu jsa, té se modle modliti nechtěl, proněžto dlúho kyji bit a potom v žalář vsazen. Potom odtad vyveden a mnoho jemu daróv slibujíc, chtěl li by se po nich obrátiti. K nimžto svatý Simforianus vece: Na vaše dary nic netbám, ale odplaty od mého Jezukrista čakám. To starosta uslyšav, u velikém hněvě jej na smrt odsúdil. A když jej na rozhranie vedli, tehda matka jeho na městskú zed vzběhši, voláše po něm plačíc a řkúc: Synu mój přemilý, pomni na věčný život. Synu mój předrahý, pomni na to, že tento strastný život ztratě, věčného života dojdeš. V tu hodinu, ano na to hledí, hlavu jemu stěli. A to tělo křesťané pochopivše, ctně pochovali. U jehožto svatého hrobu tolik svatých divóv bóh učinil, že potom i pohané sú hrob svatého Simforiana ve cti měli. Amen.
