k sobě kázal, v svém kostele knězem učinil. V němžto podlé stavu apoštolského ustavenie s žákovstvem bohu slúže bydlil. A potom v iponenském biskupství, jakž kolivěk nerad, biskupem učiněn. Proněžto často sám o sobě řiekal: V ničemž tak velmi hospodina, na se se hněvajíce, nečiji, jako v tom, že mě nedóstojného u vyšší úřad svaté cierkve povýšil jest. Tak byl také veliké pokory svatý Augustin i tak svatého svědomie, že netoliko velikých, ale i najmenších hřiechóv až i toho, ješto z dětinstva, s dětmi na vardu hraje, školu zameškával, se zpoviedal. A toho také, že někdy, s stolu chleba ukradna, dětem dal, a ješto básní rád poslúchal, až i toho, že, sa šestnádcte let vstáři, s jednoho dřeva hrušky krada jedl.
A když svatý Augustin ducha svatého osviecením rozličné kniehy skládaje, mnoho pracováše, tehda za jeho časóv, po božiem narození po čtyřech stech a čtyřidceti letech, jedni lidé, kteřížto Vandali sluli, mocně do těch vlastí přitáhli, zežhli a zbořili, až i to město, v němžto svatý Augustin biskupem byl, mocně oblehše, zkazili i zrušili, nižádnému neodpúštiece, ani ženám, ani dětem, ani starým, ani mladým, všecky tepúce. V kterýchžto zámutciech vláště svatý Augustin vida, ano někteří zbiti, někteří zahnáni, kostelové opuštěni, za obyčej plakáše. A v tom pláči pozvav k sobě své duchovnie bratřie, k nim promluvil a řka: Aj toť, bratřie má milá, prosil sem na hospodinu, aby anebo nám z těchto nebezpečenství pomohl, anebo nám pokorným srdcem trpěti dal, anebo mne s tohoto světa vzal, abych tolik zlého svýma očima neviděl.
Na kteréžto prosbě hospodin jej uslyšal, třetie měsiec po toho města obležení v nemoc upadl a své skončenie skrze ducha svatého
