a šestnádcte, radu vzal. A tu ducha svatého najprvé za to prosieše, svatého Augustina ustavenie řeholu volili a řkúc: To jest mistr a kazatel bohem daný, podlé jeho ustavenie chcmy rádi bohu slúžiti. V ten čas Innocencius papež umřel a miesto něho Honorius papežem učiněn, jenžto zákon predikátorový potvrdil toho času po božiem narození tisíc dvě stě šestnádcté léto. A když potvrzenie od papeže pokorně přijal, šed súkromě, v kostele svatého Petra poklek hospodina poprosil, aby svým svatým duchem toho stavu potvrdil a jich kázaním všeho světa hřiešných polepšil. V tu hodinu, v kterúžto se modléše, uzře svatého Petra a svatého Pavla, ana k němu jdeta. Jemužto svatý Petr kniehy a svatý Pavel huol dáváše, takto k němu promluvišta: Jdi kázat slova božieho, nebs k tomu úřadu s svými se všemi do dne súdného zvolen. Ta slova uslyšav svatý Dominik, vnitř v duši veliké utěšenie přijal. A tu v jistotě poznal, že ten zákon jím ustavený bude do dne súdného slovo božie kázati. A protož, když svatý Pavel všech kazatelóv heslo obdržal, v svých epištolách napsal a řka: My sme ti, k nimžto jest skonánie světa přišlo. To slovo všickni mistři světí vykládajíc pravie, že jeho stav kazatelový jest ten, jenž má do dne súdného trvati. V tu také hodinu, v nižto svatý Dominik na modlitbách ničieše, zjevil jemu bóh rozplozenie jeho zákona. V kterémžto vidění, brzo uzřev, svú bratří, ani po všem světu, dva a dva jdúce, slovo božie káží, uzřel. A tak inhed odtud vstav, do města