aby apoštola v žalář vsadil. A když tak v žaláři sedieše, přišedši k němu Migdonia, poče jeho prositi, aby jie ráčil odpustiti, že jest pro ni v žalář vsazen. Jiežto on dobrotivě utěšiv, jie pověděl, že to rád pro to vše trpí. Zatiem Karizius poče krále prositi, aby k Migdoní svú královú poslal, zdali by ji kterak od křesťanské viery odvrátila. Tehdy králová tam přišedši a veliké divy, kteréžto apoštol činieše, uzřevši, s jasnú myslí vece: Zlořečení sú všickni, kteřížto v Jezukrista nevěřie. A když se odtad králová vrátila zase, král jie otáza, proč by tam tak dlúho byla. Jemužto ona odpovědě: Mněla sem, by byla Migdonia nesmyslná žena, anť jest velmi múdrá. Ona jest mě k apoštolovi přivedši, na pravú cestu mě zvedla. A jsú všickni nesmyslní, kteří v Jezukrista nevěřie. Tomu se král podiviv, vece k rodicovi svému: Aj toť, má žena králová o mně netbá, chtě tvú ženu zase k naší vieře obrátiti, i ztratil sem svú. A již mi se jest horší učinila než tobě tvá. To řek král, kázal apoštola, ruce jemu sviežíc, k sobě přivésti. A když jeho před ním postavichu, král k němu vece: Radímť tobě, zpósob to, ať se ženy k svým mužóm vrátie. K tomu apoštol vece: Ty si král, a nechceš mieti nic šeredného ani sluh, ani služebnic šeredných. Mnohem viece vzhlédnúti máš, že bóh čisté sluhy miluje. To král uslyšav a již se jako rozpáčiv, kázal železné plechy horúcie přinésti a na nich bosa apoštola postaviti. A inhed boží mocí tekúcie vody z země pramen vyšed, ty plechy pohasil. Tehda král vrátiv se kázal apoštola v horúcí pec uvrci, ale pec boží mocí tak pohasla, že svatý apoštol odtad