hodinu přede dveřmi kostelnými střež, a kterýž první k kostelu příde, jemužto jméno jest Mikuláš, toho na biskupstvie posvěť. To ještě ten biskup jiným biskupóm pověděv, přikázal jim, aby na modlitbách stáli, a sám se v stráži před kostelem postavil. Tehda když té noci svatý Mikuláš podlé svého obyčeje se všech prvnie k kostelu přišel. Jehožto se biskup chvátiv, otáza jeho a řka: Kterak tobě řiekají? Jemužto svatý Mikuláš z své sprostnosti odpovědě řka: Mikuláš mně dějí, sluze tvému pokornému. A jakžto brzo vece, tak oni jeho pochopivše, do kostela vedli a na biskupové stolici duostojně postavili.
Také se to o jeho životě v staré paměti v kněhách píše, že když jednú ještě za života svatého Mikuláše lidé na na jednom korábě na moři toniechu, všichni jedním hlasem zvolachu, plačíc a řkúc: Boží sluho, Mikuláši, jest li to vše tak, co lidé o tobě mluvie dobrého, to se již ukaž nad námi. A inhed se jim ukázal jeden v jeho podobenství a řka: Aj toť, sem před vámi, co jest to, proněž ste mne pozvali? A to řek, poče jim rozličně z vody pomáhati. A inhed přesta na moři ta búře nebezpečná. Mnoho jiných svatých divóv bóh skrze svatého Mikuláše učinil: mrtvé křiesil, nemocné uzdravoval a rozličným lidem z veliké núze pomáhal.
A když ten čas přišel, že již svatého Mikuláše bóh chtěl k sobě pojieti, prosil hospodina, aby jemu své anděly k jeho skončení ráčil seslati. V tu hodinu hlavu pokloniv uzřel anděly k sobě jdúce a inhed spen ruce, poče pěti onen žalm svatého Davida proroka a řka: V tobě sem, milý hospodine, vždy naději jměl. Rač býti mé duše obránce
