dojce do jiného domu dána chovati, přišedši k starším letóm, křest svatý přijala, proněžto svému otci pohanu velmi mrzka bieše. A když již patnádcti let vstáři byla, s jinými dievkami své dojky ovčičky pasieše, i událo se tady jednomu velikému pánu, jemužto Olibrius řiekali, jeti. Ten pohleděv v jejie tvář, jejie se kráse podiviv, k nie velikú milost mieti počal, pozvav svých panoší k sobě i poslal je k nie, rozkázal jim a řka: Jděte, vizte, čie je to dievka, sobě li volna jest, čili komu v službu poddána! Tu ji sluhy pojemše, předeň přivedú. I otázal jie Olibrius a řka: Panno, pověz mi, kteréhos rodu, kteraké jest tobě jméno a kterés viery. K tomu svatá Margareta odpovědě: Šlechetného urozenie sem a jméno mé jest Margareta a mám vieru křesťanskú a věřím v mého boha v Jezukrista. K tomu jie Olibrius vece: Prvnieť dvé velmiť tobě příslušie, nebo jest na tobě šlechtu znáti a jméno krásné máš Margareta. Nebo jakož Margarita jest kámen krásný, takež ty si dievka překrásná. Ale třetie mi se do tebe nelíbí, že jsúc dievka překrásná i urozená, i modlíš se bohu ukřižovanému. K tomu svatá dievka vece: Odkad to vieš, že jest Kristus ukřižován? K tomu Olibrius odpovědě: Viem z kněh křesťanských. Svatá dievka vece: V knihách křesťanských psáno o Jezukristově umučení i o jeho z mrtvých vstání i na nebesa vstúpení i o jeho božstvie chvále. Veliká tvá hanba, že o jeho umučení vieš a o jeho božstvie chvále věřiti nechceš. A když jemu svatá Margareta poče o tom mluviti, kterak jest Ježíš Kristus dobrovolně pro hřiešné trpěl a již v nebesiech kraluje na věky,