mysliti svatý Mikuláš, kterak by to své bohaté dědičstvie ne k chvále světské, ale bohu na čest obrátil. Těch časóv bieše jeden blízký súsed jeho dosti urozený, ale ochudlý. Ten mějieše tři dcery, a pro svú velikú chudobu, chtě některak na světě živiti, umyslil bieše své dcery u bludný stav dáti. Tomu urozoměv svatý Mikuláš, velmi se nad nimi rozželiv, hrúdu dobře vážnú zlata v rúchu uvázav, v jich duom v noci okencem uvrhl a inhed tajně pryč pospiešil. Tehda nazajtřie ten chudý muž ze spánie vstav, to zlato nalez, bohu poděkoval, najstarší dceru vdal. A potom skoro svatý Mikuláš opět takež učinil; a ten chudý muž opět zlato nalezl, bohu chválu vzdal, umyslil sobě, aby se dostřiehl toho, kto je ten, ješto jemu v jeho chudobě tak spoře pomáhá. A když jednú po malých dnech svatý Mikuláš dvakrát viece zlata vzem, v jich dóm uvrhl, to ten chudý muž uznamenav, brzo se vzchopiv, po svatém Mikuláši, an pryč chváta, rúče se oddal volaje po něm a řka: Ej, postój, daj mi se poznati, kto si ty! A tak volaje, jeho postihl, a že jest svatý Mikuláš poznav, před ním na zemi křížem padl a chtieše jemu nohy celovati, ale svatý Mikuláš zabránil, prose jeho, aby do svého skončenie to nižádnému nezjevil.
Po těch časiech, když biskup mírský umřel, sešli se z rozličných vlastí biskupové, aby tomu kostelu o jiném biskupu zpósobili. Mezi nimižto jeden bieše slovutný biskup, jehožto na všem v tom volení poslušno bieše. Ten biskup když všem lidem modliti a postiti se přikázal, aby je bóh dobrým biskupem obmysl. A té noci v první hodinu uslyšal hlas a takto řka: V jitřní
