dielo a vlášče, aby na poledne okenci dvě učinili, i jel pro jedny pilné potřeby odtad pryč. Tehda svatá Barbora s svého pokoje šedši, a to dielo ohlédavši, uzřela, ano jedně dvě okenci na polednie činie, dělníkóm řekla: Kterakž kolivěk otec muoj o dvú okencí rozkázal, však tři okence učiňte a nic se nebojte, já vás dobře před svým otcem omluvím. To oni uslyševše, podlé jejieho rozkázanie tři okence učinili. Potom otec jejie domóv se vrátiv a tři okence uzřev, poče mistróv tázati, proč by byli jinak, než on rozkázal, to dielo učinili. Jemužto oni otpověděli: Tvá dci Barbara nám tak rozkázala. Tehda jejie otec otáza jí, proč by to byla učinila. K tomu ona vece: Lépe jest k domové světlosti tři okence mieti než dvě, jakož sú v svatého božstvie veleslavenství tři osoby, ješto srdečné oči osvěcují: otec, syn i duch svatý. Tiemť sem úmyslem učinila to, otče mój, to, což vidíš. To jejie otec Dioškorus uslyšav, u veliké náhlosti vida, ana křesťanka, chtieše jie svú rukú hlavu stieti. To ona znamenavši, na tom miestě se bohu pomodlila. A inhed ji bóh uslyšal, tak že otcovú rukú zbyla a inhed se vzchopivši, chtiec jeho náhlosti postúpiti, pryč běžala. A když se jí událo běžeti mimo jednu horu, jedni pastýři na hoře ovce pasúc, ji, ana běží, uzřeli. A zatiem jejie otec za ní pospiechaje, běžieše. Tehda jemu jeden z pastýřóv povědě a řka: Tvá dci Barbara onú cestú běží pryč. To on uslyšav, za ní se oddal a jie dostih, domóv ji, nepoctivě trhaje, dovedl, a ji v temném žaláři schovati ji kázal, zapověděv, aby jie